2018_08
Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
tak se nám pozvolna přehouplo letošní uplakané léto do své poslední třetiny. Jestli vám, milí čtenáři, připadá, že psát o uplakaném létě zrovna letos je poněkud mimo, patrně jste se o prázdninách rozhodli v žádném případě necestovat po naší vlasti autem. Kdo tomuto pokušení neodolal a nedej bože vjel dokonce na D1, těžko se do cíle dostal bez od pláče zarudlých očí. A vzhledem k tomu, že většina z vás do tohoto slzavého údolí denně posílá své zaměstnance s drahým nákladem, který je navíc třeba doručit na čas, není léto asi vaším nejoblíbenějším ročním obdobím. Je zřejmé, že na přelomu 15. a 16. století ještě dálnice D1 neexistovala, i když podle svého stavu na to vypadá, neboť Hieronymus Bosch by si ji jistě v triptychu Zahrada pozemských rozkoší zvolil jako kulisu pro své fascinující vyjádření pekla a zatracení.
Zatímco v dobách středověku peklo hrozilo posmrtně pouze hříšníkům, dnes si ho na našich silnicích můžeme během léta užít všichni. Pochopitelně nejvíc si ho užívají kamioňáci, kteří jsou na cestách denně. Podle logiky ministra dopravy si ho ovšem také nejvíc zaslouží, protože právě kamiony naše skvělé silnice zdevastovaly. Nápravu pak vidí ve snížení maximální celkové hmotnosti ze 48 tun na („dejme tomu“) 42 a pak se zdejší silniční peklo promění v ráj. Mám vážné obavy, že i kdyby se panu ministrovi tento populistický nápad podařilo uvést v život, bude zklamán, protože stav naší infrastruktury to nijak nevylepší. Je zvláštní, že i když pan Ťok dříve pracoval pro švédskou stavební firmu Skanska, jaksi pozapomněl, že tamější nákladní vozidla mají povolenou maximální hmotnost dokonce 60 tun a jejich silnice přesto vypadají o poznání lépe. On tenhle útok na prašivé kamiony a jejich lobby vůbec vyvolal v řadách našich odpůrců tak poblázněné nadšení, že logika a zdravý rozum byly v následné debatě zahnány do kouta. Podporovatelé návrhu například hromadně neodolali pokušení přiložit pod kotel katastrofickými zprávami o přetěžování. Moc se jim zalíbil ministerstvem vypuštěný výkřik.: „60 procent všech kamionů je přetíženo.“ To je číslo zhruba šedesátkrát nadsazené, neboť pochází z jakési kontroly, jíž předcházel velmi erudovaný předvýběr vážených vozidel. Průběžné měření všech projíždějících vozidel dynamickými vahami uvádí 1 až 2 procenta. Ale ať je skutečné číslo jakékoliv, tvrzení o nutnosti snížení váhových limitů, protože se nedodržují, postrádá elementární logiku. Přestože to v obecné vřavě poněkud zaniká, všichni jaksi tuší, že s maximální hmotností vlastně nemají problémy ty neustále skloňované kamiony, ale hlavně stavební vozidla. To ovšem nebrání železničním snílkům, aby navrhované snížení hmotnosti nákladních vozidel hlasitě neobhajovali s poukazem na nutnost podpory železnice, která všechen ten náklad ráda převeze za ně. Takže, jestli nějaké liniové dopravní stavby budeme ještě někdy budovat (o čemž se vzhledem k neschopnosti ministerstva jakoukoliv větší investici úspěšně připravit a vytendrovat dá úspěšně pochybovat), všechen materiál na ně a z nich odvezou vlaky. Tak to jsem naposled viděl v prvním díle Vinnetoua, když bílí muži stavěli na Divokém západě dopravní cestu pro železného oře přes území Komančů a Apačů.
Chápu, je horko, mozky se vaří a někdy vydávají i neočekávané plody své aktivity. Myslí‑li však Ministerstvo dopravy své snahy o zlepšení současné silniční sítě a vybudování té neexistující vážně, mělo by na to jít méně efektní, ale zato efektivnější cestou a především zlepšit svou vlastní práci a práci podřízených organizací. Hledání viníka neutěšeného stavu silnic mezi jejími uživateli není tou pravou cestou. Snad ještě stále platí, že Ministerstvo dopravy je tu proto, aby dopravě cestu otvíralo, a nikoliv ještě víc komplikovalo.
