2018_03
Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
přiznám se, že docela rád a pravidelně sleduji opakování starých epizod Top Gearu. Je to nejenom sranda, ale někdy až šokující zážitek, jak rychle se kolo dějin otáčí. Například posledně jsem si dal epizodu z prosince 2008, ve které Jeremy Clarkson testuje v té době nový Ford Fiesta. Samozřejmě po svém, ale přesto se kromě toho, že se do zavazadlového prostoru vejde hlava zebry, dozvíme i leccos zajímavého. Například to, že s dieselovým motorem produkuje Fiesta tak málo CO2, že se za ní v Británii neplatí žádná silniční daň. A dnes, po necelých deseti letech, vás v Německu mohou donutit takové auto vyhodit, protože s ním zakážou jezdit po městě. Úžasné.
V tichosti si tedy můžeme odškrtnout teorii tzv. kurvítek, podle které údajně ve spotřebních přístrojích, jako jsou telefony, automobily a vysavače, existují záměrně poddimenzované součástky, jež předčasně vyřadí zařízení z provozu a přinutí nás koupit nové. Daleko účinnější a flexibilnější než kurvítka jsou vlády podporované kohortou užitečných idiotů formujících se do rozmanitých aktivistických uskupení. Všimněme si ale, jak jsou kreativní a pružní. Za mého bezstarostného dětství jsme neohroženě kupovali bombičky s CO2 a s jejich pomocí si vyráběli v sifonových lahvích sodovku. Pak se ukázalo, že tento plyn ničí planetu, a přestože sodovka se jím plní stále, v automobilovém průmyslu začalo proti němu mohutné tažení. Před pouhými deseti lety se tedy v rámci boje proti zlému kysličníku uhličitému spotřebitelé motivovali k přechodu od benzínových k dieselovým autům – v Británii třeba nulovými daněmi. Když došlo k žádoucímu přezbrojení a naftové motory v prodejích předběhly ty benzinové, objevil se jiný kysličník, tentokráte dusičitý. NO2 ještě nedávno nikoho nezajímal, je všude v přírodě, majoritně je emitován při spalování a o jeho škodlivosti se dočtete, že ve vyšších koncentracích způsobuje pálení sliznic a dýchací potíže. Řada studií sice nalezla souvislost mezi působením oxidu dusičitého a zvýšením celkové, kardiovaskulární a respirační úmrtnosti, ale je obtížné až nemožné oddělit účinky dalších, současně působících látek. Najednou se zjistilo, že vůbec nejvíc nově odhaleného nepřítele NO2 produkují naftové motory až do specifikace Euro 5, je zdrojem všeho zla, ba dokonce ničí i památky v Římě, takže i zde se po vzoru německých měst zvažuje od roku 2024 jejich zákaz. Benzinové motory jsou tedy opět v kurzu, rostou jejich prodeje a pozvolna i cena, a že produkují o něco více toho dříve tak ďábelského CO2, už nikoho neděsí. Upřímně řečeno, o dost víc ho produkují čínské uhelné elektrárny, které přibývají rychlostí zhruba jedna denně.
Co se týká velkých vozidel, která nás hlavně zajímají, tam se nijak zvlášť znervózňovat nemusíme, protože i ti nejdivočejší ekologisté vědí, že u nich to ještě hodně dlouho bez nafty nepůjde. Do center měst už bez toho mají skoro všude stopku a tam, kde jsou nezbytné jako MHD, integrovaný záchranný systém, zásobování či popeláři, se jich ani v Německu zákaz týkat nebude. Jeden by řekl, že takové třeštění nemůže být samo sebou a že někomu zatraceně prospívá, neboť na něm i zatraceně vydělává. To je ale samozřejmě nesmysl, který pouze šíří zlí jazykové. Zvláště patrné je to ve chvíli, když si přečteme, že zhruba 12,5 milionů aut, kterých by se zákaz vjezdu do německých měst měl týkat, lze dodatečnou montáží zařízení na vstřikování močoviny SCR upravit tak, aby NO2 produkovaly jako Euro šestky a zákaz se jich netýkal. Stálo by to něco okolo 3 000 euro na jedno auto, takže bratru bychom ty staré (i když někdy i docela nové) naftové krámy vyčistili za 37 miliard euro, tedy v Německu. A když se přidá Itálie, Francie a další…
