Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            v souvislosti s činností našeho Sdružení se poměrně často objevuje slovo lobby. Teď je otázka, jestli je to dobře, nebo špatně. Přičiněním našich politiků s podivnými kamarády, ale i žurnalistů komentujících jejich počínání se bohužel z tohoto podstatného jména stalo poznenáhlu sprosté slovo a označení lobbista je téměř rovno nadávce. Nebylo tomu tak ale vždy a bitva o čest slova lobby nemusí být ještě definitivně prohraná.

            Nejednoznačnost tohoto pojmu odráží i rozdílný přístup k jeho psané podobě. Osobně se držím doporučení Ústavu pro jazyk český a píšu lobbing, lobbista – podle vzoru ragbista. To se dobře pamatuje, byť tyto profese vyžadují poněkud odlišný přístup i jiné hráče (nebo alespoň by vyžadovat měly). Tentýž slovník významově definuje lobby jako „nátlakovou skupinu, která se snaží prosadit své zájmy“. Existuje ovšem i jiné pojetí, které zastává například Institut pro politickou a ekonomickou kulturu, který považuje lobbing v současné Evropě za „spolehlivý zdroj odborných expertíz, jenž může být zároveň považován za legitimní nástroj k prosazování legislativních změn“. A pak je tu třetí výklad, kterým je obecně sdílená rovnice lobbing = korupce.

            ČESMAD BOHEMIA své lobbistické aktivity vede v duchu především druhé definice s tím, že kdyby jako zdroj spolehlivých expertíz byl ignorován, může se celkem snadno transformovat v nátlakovou skupinu disponující 20 000 nákladními automobily a autobusy. Provádění osvěty, snášení věrohodných argumentů a vypracovávání objektivních analýz je činnost poměrně náročná, mnohdy zdlouhavá a někdy vpravdě sisyfovská. Nezřídka je jejím výsledkem hluboká beznaděj, to když proti vám stojí primitiv zaťatý ve své nenávisti nebo inteligent zaplacený lobbisty preferujícími přístup číslo tři.

            Jakmile se ale objeví politik či novinář hodlající zjistit skutečný stav věci a podle toho rozhodovat či informovat, karta se začíná obracet a naše mravenčí práce dostává smysl. Je velmi povzbudivé, když začnou redaktoři používat námi sestavené argumenty, aby přitlačili populisticky blábolící politiky ke zdi. Ještě o chlup lepší je, vezmou-li naše stanoviska za svá přímo politici. Hezky to dokumentovala například parlamentní rozprava okolo zákona č. 361, jehož součástí jsou nešťastné páteční zákazy jízd. Na jedné straně ministr dopravy Slamečka zdůvodňující nesmyslnost pátečních zákazů nemožností vytvářet dopravě jako obslužnému odvětví specifická pravidla, která nerespektují výrobní rytmus a logistické toky, nedostatek parkovacích kapacit, skutečnou frekvenci dopravy, situaci v ostatních evropských zemích a ekonomické dopady. Na straně druhé exzelená poslankyně Jakubková tvrdící, že zájmy dopravní lobby stavíme nad zájmy občanů, když dopravcům dovolíme i v pátek přepravovat zboží zbůhdarma zleva doprava a naopak. Jestli takové výroky spadají do kategorie zaťatý primitiv nebo zaplacený inteligent, případně nějaké jejich kombinace, rozhodněte sami.

            Je zřejmé, že lobbování prostřednictvím důsledného prosazování expertního pohledu na věc a vyvracení obecně přijímaných klišé, jehož výsledkem je zodpovědně rozhodující poučený politik, je nejen účelné, ale společensky zcela přijatelné. Rozhodně víc, než se zahalit do monstrózního kožichu a vyrazit soukromým tryskáčem do nějakého vyhlášeného snobského horského střediska, případně se odhalit do trenýrek a jen tak náhodou zabrousit na spřízněnou jachtu zakotvenou ve středomoří. Důležité ovšem je, aby politici byli k zastižení a připraveni k rozmluvě v parlamentu či jiných svých úřadech a nikoliv pouze na lyžích nebo u kormidel. To pak ani slušnému lobbistovi s vytříbeným chováním nezbude, než k jednání nabídnout nějaký svůj reprezentativní dopravní prostředek, což by v našem případě mohlo být těch 20 000 kamionů.