Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            Že se dá při stavbě našich silnic a dálnic ušetřit hezkých pár miliard, je známo už dávno. Přestože nemáme Alpy, ale za to máme levnější pracovní sílu, jsou naše autostrády dražší než u sousedů. Nabízí se tedy do budoucna stavět za ceny obvyklé v Evropě a plánované komunikace zvládneme postavit i s menším rozpočtem. A nejlépe i v evropské kvalitě. Takhle jednoduše uvažuje selský rozum. A protože náš stát neřídí žádní sedláci, tak to asi nepůjde. V současnosti je na stole varianta na zmrazení 51 staveb, což je, doufejme, taktický zastrašovací manévr a nikoliv definitivní řešení. Mezitím vše běží dle místních zvyklostí: stavební firmy hlasitě bědují, že levněji stavět už nelze, exministr dopravy se rekreuje ve své nově nabyté toskánské nemovitosti za 120 milionů, farmářka od Hradce zas pro změnu marodí doma a ekoteroristé z D8 vyhrávají jeden soud za druhým.

            Ani úvahy, jak vylepšit příjmovou stránku rozpočtu, nevyznívají pro silniční dopravu nijak optimisticky. První diletantské rozhodnutí našich politiků zvýšit spotřební daň už přináší své trpké ovoce. Slovutní ekonomové patrně chyběli, když se ve škole probíralo, že ne každé zvýšení daně znamená také její větší výběr. Nedbali ani varování těch, kteří ve škole dávali pozor a spotřební dani z uhlovodíkových paliv rozumí, nedbali ani velmi ilustrativních příkladů ze zahraničí. Výsledek je, že za pohonné hmoty platíme už skoro nejvíc v Evropě a na dani se vybere o 10 – 15 % (tedy asi o 6 miliard Kč) méně, než kdyby zůstala na své původní výši.

            Ve vzduchu je pochopitelně i myšlenka, jak vycucnout z firem i občanů více peněz pomocí mýta. Jakýsi mudrc jménem Hájek z Centra dopravního výzkumu dle svých slov vidí prostor pro dvojnásobné zvednutí mýtných sazeb. To potvrzuje, že velmi záleží na tom, odkud se kdo dívá. Prostor jasně patrný z výzkumnické židle je z jiných pozic zcela neviditelný. Dále je prý také vidět 12 miliard z mýta od osobních vozidel. Na druhou stranu není vůbec vidět na ucpané objízdné trasy, sníženou mobilitu pracovních sil, zvýšenou inflaci, likvidaci tuzemských dopravních firem ve prospěch zahraniční konkurence a několik dalších okrajových záležitostí.

            Zvýšení příjmů by se líbilo i správcům menších pokladen z krajů a obcí. Mnozí z nich proto vzývají zlaté tele mýta na všech silnicích, zejména těch, co jim patří. Nepanuje zde však zdaleka jednota a někteří politici se důvodně obávají, že by na tom mohli prodělat kalhoty a ani vláda není již tak skálopevně přesvědčena o výhodnosti tohoto kroku. Proto hodlá zatím pouze „pokračovat ve spolupráci s kraji a obcemi v analýze možností rozšíření mýtného na silnice nižších tříd pro nákladní dopravu“. Jsem přesvědčen, že žádná korektní analýza rozumné zisky věštit nemůže. Stejné obavy o kalhoty by byly na místě rovněž v případě nákupu dynamických vah.

            Ovšem nedá se říct, že by všechny investice do dopravních staveb a zařízení byly špatně promyšlené, předražené nebo jinak defektní.        Například světelné informační tabule mají na mou jízdu přímo blahodárný účinek. Po té, co jsem si naladil dopravní zpravodajství Českého rozhlasu a pokračoval v dodržování bezpečné vzdálenosti, jakož i dovolené rychlosti, zasvítilo na mne za silné průtrže mračen mezi kmitajícími stěrači tak tak zvládajícími nápor všudypřítomné vody varování: Pozor! Možnost vlhké vozovky. Ani komplet CD s Felixem Holzmanem nedovede v takové situaci navodit za volantem uvolněnější a veselejší náladu. I když, pravda, usiluje o to podobnými prostředky.