Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
    Pražáci otočili a už nechtějí, aby kamiony metropoli objížděly z východu přes Havlíčkův Brod a Kolín a dalšími podivuhodnými obchvaty. Mohou dál drandit po D1 ku Praze a užívat si dobrodiní Štěrboholské radiály, nejméně tedy do podzimu příštího roku a pak se uvidí. Tehdy totiž bude vyhodnocena úspěšnost opatření vypracovaných ruku v ruce Ministerstvem dopravy a Pražským magistrátem. A co se tedy chystá?
    Okolo Spořilovské se vysázejí stromy a nákladní automobily zde budou jezdit pouze směrem dolů, od D1 ke spojce.  Z druhé strany najedou nově vybudovanými rampami přímo na dálnici v místech, kde se ještě jmenuje ulice 5. května. Pak je zde v souboru opatření ještě taková perlička - v souběžných ulicích se Spořilovskou bude kvůli omezení hluku povolená pouze třicítka. Tam ale jezdí jen místní, žádný tranzit. Když si pořád stěžovali, tak mají třicítku, ať si moc nehlučí a nevyskakují a sami se na zklidnění také podílejí. Celé to samozřejmě do doby, než se dostaví Pražský okruh přes Běchovice, připomíná snahy princezny Koloběžky, co měla přijet nepřijet, učesaná neučesaná a obuta neobuta. Kamiony dál pojedou nepojedou, potichu nepotichu a snad se časem aktivisté unaví a možná se i něco postaví. Zatím by si termín dostavby okruhu netroufla tipnout ani kněžna Libuše, a že ta dohlédla hodně daleko. Aktivisté umanutě opakují, že kamiony je třeba zakázat, odsunout pod okna někomu jinému, lhostejno komu a kam.
Od začátku jsem si myslel, že ten třeskutý nápad s objížděním Prahy stokilometrovými prodloužkami po vlastech českých byla jen taková legrace. Kamiony jako už několikrát posloužily pouze coby mediální beranidlo. Představa, že vyklidí dálnice a budou se prokousávat Českomoravskou vrchovinou do úrodného Polabí, přičemž dorazí ty zbytky asfaltových komunikací, které ještě máme, byla jen strašidlo. Bubák, který svou absurditou měl ospravedlnit jakkoliv nedokonalé řešení problému dálkové nákladní dopravy tranzitující obytnými čtvrtěmi hlavního města.
    Strašení kamionem také dobře fungovalo při protlačování elektronického mýta. Denně jsme mohli číst a poslouchat, jak naší nebohou republiku zavalila vraždící monstra kvůli spuštění mýtných systémů v Rakousku a Německu, pročež hrozí, že bez něčeho podobného naše země zhyne pod koly všech evropských náklaďáků. Kupodivu nikoho nezarazilo, že po spuštění mýta se od nás kamiony neodvalily a zůstalo jich stejně. Zelení dopravní experti ještě v zájmu mýtné lobby mocně zastrašili, že co máme mýto na dálnicích, přesunula se téměř všechna nákladní vozidla na okresky a je třeba elektronicky vybírat i tam. To, zdá se, je do roku 2016 odloženo, neboť na takto zjevně sebevražednou finanční investici nejsou peníze a patrně by se mnozí začali ptát, zda je nám třeba tunelovat státní rozpočet ještě také tudy. Nicméně od dalšího zatahání za vemínko silniční dopravy se neupustilo a vážně se uvažuje o zpoplatnění silnic prvních tříd časovým principem, tedy známkami. Že si takové známky bude muset koupit každý, neboť jedničkám se nelze vyhnout, a že to tedy bude pouze další daň, o tom se už nemluví. Nějak vyčpěl i argument o rozšiřování mýta z důvodů zamezení objíždění zpoplatněných dálničních úseků. Jestliže jsme v 50. letech filmem "Zítra se bude tančit všude“ chtěli lidovou písní a tancem bojovat za radostný život, dnes pod heslem „Zítra se bude platit všude“ řešíme všechny dopravní problémy od jízdy po dálnicích přes zpoplatnění silnic obyčejných až po parkování v obcích.  A růžky už pomalu vystrkuje zpoplatnění vjezdu do měst. Škoda, že tam kamiony většinou nemohou už dnes, role bubáků jim výjimečně tak bude muset být odepřena.
Martin Felix