Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
tak jsem vám přijel včera na chalupu a manželka mě vítala slovy:  „Soused nám dal okurky.“  Šel jsem na ryby a jiný soused na mne volá: „Až půjdeš zpátky, stav se u mě pro okurky.“  Začínám pomalu chápat, proč se prázdninovému období, kdy se toho moc neděje, ale zato se daří výše zmíněné zelenině, říká okurková sezóna. Na poli silniční dopravy to ovšem neplatí, tam se dějí věci pořád.
Rozběh prázdnin byl ve znamení pádu nového centrálního registru vozidel. Zasvěcení to očekávali, nezasvěcení se nedivili, neboť důvěra ve schopnost tohoto státu cokoliv realizovat, aniž by se u toho nekradlo a v zápětí se to nepodělalo, je velmi malá.  Okrajovým produktem této povedené akce je vzepětí tiskového odboru ministerstva, který média neúnavně zásobuje tiskovými zprávami, jak dobře to zrovna teď běží a kolik úředníků bylo právě vykopnuto. Například dnes jsem se dozvěděl, že v systému CRV bylo mezi 7.00 a 12.00 hodinou uskutečněno 7 973 transakcí, bylo zaregistrováno 678 nových vozidel, bylo provedeno 1 071 přeregistrací a 228 výměn TP a RZ.  A k tomu několik vkusných grafů. Před tím zas přišlo, že včera byla ze své funkce odvolána vedoucí oddělení správy registrů vozidel. A to máme teprve poledne, jistě se ještě během dneška dozvím takové dvě až tři informace o činorodé aktivitě v domě na nábřeží L. Svobody.
Jak je vidět, ministerští úředníci se dokážou zabavit i v letních měsících a nuda díky tomu nehrozí ani na úřadech obcí s rozšířenou působností, kde se kvůli prokletému pragocentrismu zas tamní úředníci musí věnovat studiu nového software. Kdo ovšem může směle začít sázet okurky, jsou stavbaři. Minimálně ti, kteří hodlali dostavět posledních pár kilometrů dálnice D8. Je to aspoň v Polabí, půda bude úrodná. Podivuhodná postava pana Studničky, trestně stíhaného za vymáhání výpalného od podnikatelů a firem, si opět na soudu vymohla zastavení stavby. Stavělo se pouhých dva a půl měsíce a teď se bude zakonzervovávat. Nikoliv okurky, jak by se v tuto dobu slušelo, ale rozestavěná dálnice.
Ne všechny soudy ovšem dávají přednost pomatenému potížistovi s pošramocenou pověstí před veřejným zájmem. Například ve věci vymáhání nedoplatků z mýtného rozhodly soudy v Mělníku, Chrudimi a Třebíči, že vymáhání až čtyři roky starých nedoplatků na mýtném je nemravné, žalobu zamítly a navíc nařídil žalobci, kterým je ŘSD zastoupené advokátní kanceláří Němec, Bláha & Navrátilová, uhrazení soudních nákladů. Velmi zajímavé je počtení, jak soudy své rozhodnutí zdůvodňují: „…Žalobce (ŘSD) se nemůže domnívat, že přestože neplní své smluvní povinnosti a není schopen včas zaslat vyúčtování, požívá jeho nárok i nadále právní ochrany. Pro tuto úvahu soudu není rozhodné, že se jedná o zákonný nárok státu (placení mýtného), ba naopak, měl by to být v prvé řadě stát, resp. jím pověřená organizace, kdo plní své povinnosti a jde tak příkladem podnikatelům samotným. Naopak pokud stát tohoto není schopen, měl by stát být tou osobou, která uzná své pochybení a nebude se domáhat svých nároků, když předtím neplnila své povinnosti. Toto vše souvisí i se stabilním prostředím k podnikání, a pokud stát, resp. jím pověřená organizace, je schopna dlouhodobě ve vztahu k plátci mýtného tvrdit, že všechny platby jsou uhrazeny a poté s několikaletým zpožděním uvést, že část jeho systému nefungovala a je třeba proto doplatit doplatky, nelze toto nazvat jinak než aroganci státní moci.“
Musí to být pro stát i advokátní kancelář pana Němce pěkně kyselá okurčička, když jsou nezávislými soudy označováni za arogantní nemravy. Počítám, že i proto nemůže ministerstvo při podávání žádostí o náhradu škod způsobených nefunkčním registrem očekávat ze strany poškozených dopravců nějakou zvláštní míru tolerance.
Martin Felix