Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

panáčci na obrázku mají co oslavovat, právě zdolali horu zvanou legislativní proces - novela zákona číslo 111 o silniční dopravě byla přijata. V době, kdy toto píši, pod ní chybí už pouze podpis prezidenta, takže úplného vrcholu ještě dosaženo není, ale spoléhám na to, že pan prezident je moudrý muž a zákon jistě podepíše.

    Dokutálet kuličku zákona č. 111 až na vrchol však byla opravdu práce místy přímo sisyfovská. Několikrát se leckdo snažil kuličku skopnout dolů, přidat do ní nějaký svůj skvělý nápad nebo z ní něco zahodit. Jak taková anabáze probíhá, se pokusím nastínit v následujících řádkách.

    Na počátku stála nutnost novelizovat zákon z roku 1994 a přizpůsobit legislativu platnou na našich silnicích legislativě Evropské unie. To například znamená nově definovat podmínky přístupu k povolání (odborná způsobilost, finanční způsobilost, dobrá pověst), umožnit řešení krizového stavu v dopravě nebo sjednotit postih našich a zahraničních řidičů páchajících přestupky. Než vládní tým stvoří podobu budoucího zákona, radí se a naslouchá (někdy chtě a někdy nechtě) hlasům těch, kterých se zákon bude dotýkat. Zplozený výsledek pak musí schválit vláda. Při této činnosti se občas stane, že do výsledku se vloudí nějaká blbina (vláda při vyhlašování krizového stavu bude svým jasnozřivým okem hodnotit stav ucpanosti silnic), nebo naopak zase něco důležitého vypadne (vybírání kaucí od zahraničních přestupníků).

    Takovýto čerstvě vylíhnutý zákon putuje do Poslanecké sněmovny Parlamentu, kde mu hrozí dvojí skopnutí - v prvním a třetím čtení a opravení nebo zmršení ve čtení druhém, kdy se připomínkuje (tak se třeba do zákona vrátily kauce, ale zase se navíc vloudil zákaz reklam na taxících, což bylo kromě taxikářů samotných všem úplně ukradené, ale nakonec to málem způsobilo zamítnutí zákona celého). Práci našich zastupitelů jsem na těchto stránkách již popisoval, a tak jen připomínám, že hlaholící a telefonující sál, kde nikdo nikoho neposlouchá a ani poslouchat nechce, neznamená přestávku, ale regulérní jednání Poslanecké sněmovny. Na druhou stranu je třeba přiznat, že s pozměňovacími návrhy, kterými se poslanci snaží přivést zákon na práh dospělosti, lze často třeba nesouhlasit, ale jejich autorům nelze upřít, že o dopravu mají zájem, někdy jí i rozumí a zákon četli. To by měla být samozřejmost, chce se říct.

    V ctihodném Senátu, kam se náš zákon propracoval 6. dubna, se ukázalo, že samozřejmost to není, že mezi senátory je to snad spíš výjimka. A tak i přes neznalost problematiky, z jakýchsi tajemných ideologických pohnutek byl zákon těsně pod vrcholem pravicovými senátory skopnut zpět do Poslanecké sněmovny. Je opravdu absurdní podívaná, když podnikatelé si rvou vlasy, cože jim to pravicoví zákonodárci nadrobili, a socialistická vláda doufá, že se jí se silnou kapitalistickou lobby v zádech podaří protlačit svůj zákon.

    A světe, div se, ono se to podařilo. Zákon tedy čeká již jen na podpis pana prezidenta, aby mohl na našich silnicích nastolit rovné podmínky pro všechny jejich uživatele, vyřešit krizový převis nabídky přepravních kapacit nad poptávkou a vůbec zkvalitnit a ozdravit trh v naší silniční dopravě. Popřejme mu hodně štěstí a ještě více štěstí zákonu o dani silniční, který prošel zatím pouze prvním čtením Poslanecké sněmovny a je tedy na pomyslném úpatí hory zvané legislativní proces.

Martin Felix
tiskový mluvčí Sdružení