Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
zase se nám rozhořel nebo spíš rozdoutnal spor mezi amatéry a profesionály. Nemám teď na mysli dění na našich silnicích, ale ve sportu. I když ten výraz profesionál je možná trochu silný a v některých případech i slovo sport je poněkud nadnesené. Jde o sportovně společensko zábavně pijáckou akci, kdy 42 firem dopravních, spedičních, výrobců tahačů či jinak zainteresovaných v silniční dopravě sestavilo ze svých zaměstnanců mančafty (někdy značně bizarní), jež spolu sehrály turnaj v malé kopané.

    Kdo zrovna nehrál, mohl popíjet víno, pojídat klobásky a pečená selata nebo se žížalit na parketu s Dádou Patrasovou, popřípadě vychutnat český vepřový rap v podání MAXIM TURBULENC. Na trávnících byla situace velmi rozdílná. Někde se mezi muži nejrůznějších tvarů a vah pohybovaly i amazonky v kopačkách, okolo nichž se soupeři pohybovali v uctivé vzdálenosti, galantně čekajíc, až se jim míč sám kamsi odkutálí. Ten se při hře některých mužstev choval vůbec velmi samostatně a příliš nepřihlížel k původním záměrům hráčů, a tak některé zákroky rozveselily nejen fandící obecenstvo, ale i samotné aktéry. Nelze však rozhodně říci, že by mužstva nebrala svá utkání vážně, někde bylo nasazení i poněkud větší než kondice hráčů a začaly se objevovat různě kulhající a polehávající postavy. To však k amatérskému sportu patří.

    Horší však byla situace na hřištích, kde si ambiciózní firmy do svých týmu angažovaly profesionály. A ne-li snad přímo profesionály, tedy registrované hráče vyšších fotbalových soutěží, zvyklé hrát jako o život, či spíše jako o peníze. Nevím, jak to šlachovité borce okopané z mnoha ligových utkání s námi obtloustlými nemehly mohlo bavit, nás to ale nebavilo. Ani nemohlo, protože jsme k míči dofuněli vždy o něco později a když už jsme se k němu náhodou dostali, byl nám brutálně odebrán. Vzhledem k tomu, že si většina amatérských nemehel uvědomovala, že ruce a hlavy bude i nadále potřebovat také k jiným věcem než k fotbalu, nemělo cenu snažit se míč uzmout zpátky.

    Myslím, že ani pravé profíky tohle nemohlo bavit. Nedovedu si představit, že by Gott objížděl estrády typu Carusošou a radoval se ze svého vítězství nad uhrovitým adolescentem, pětiletou holčičkou a tetou, co si ráda zpívá, když peče štrůdl. Nebo že by Svěrák s Formanem posílali povedené scénky do televize a čekali až vyhrají zájezd do Bulharska a novou kameru.

    Není to zkrátka ono, když se profík plete mezi amatéry a naopak. Já bych sám na sebe jak hraju fotbal tedy za peníze taky rozhodně nekoukal. Nejhorší ale je, když si z daní zaplatíte úředníky a oni se tváří, že to dělají jen pro svou zábavu. Měl jsem nedávno potěšení navštívit celnici a službu konající celníci se mnou sehráli velmi nechutně amatérský zápas. Snažil jsem se je vypískat, ale marně. Dál se na svém hřišti ploužili jako bez života, chvílemi nehráli vůbec, kouřili za lajnou a přestávku mezi poločasy měli delší než samotné utkání. Navíc se zdálo, že někdo si asi koupil lepší lístky, protože když jsem chvilku nedával pozor, předvedli pro vyvolené rychlou a skvělou akci. Nakonec to vypadalo, že jsem si snad vstupenku na tenhle mač ani nezaplatil nebo spíš na špatném místě, takže jsem byl rád, že mě hráči příliš nezfaulovali a hrací plochu jsem opustil bez újmy na zdraví.

    No, už se těším na příští turnaj dopravních firem ve fotbálku, počítám, že se to nakonec nějak vyvrbí a budou tam hrát jen amatéři pro radost. Za to na celnici se netěším, snad až budou mít pořádného rozhodčího, co rozdává červené karty a začnou pořádně hrát. Nemusí to být hned Real Madrid, pro začátek ať to zkusí aspoň jako Slávie.

Martin Felix
tiskový mluvčí Sdružení