Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
stále ještě máme čas prázdnin a dovolených, a tudíž se poněkud mění obyčeje migrujících občanů. Místo krátkých pravidelných cest do zaměstnání podnikáme cesty dlouhé a ještě delší za odpočinkem i poznáním, cizokrajnými chorobami, pokrmy i kořalkou. Výsledkem jsou opuštěná centra velkých měst, kde nebýt nových uzavírek, člověk by ani v zácpě nepostál, a naopak zatarasené evropské severojižní magistrály, na nichž někteří klikaři stráví podstatnou část své dovolené.

Pokud se nám nechce točit volantem, nebo nám volant zrovna někdo ukradl i s automobilem a trváme na cestě po silnici, využijeme samozřejmě autobus. Zde je třeba konstatovat, že dnešní luxusní autokary si v pohodlí s ničím nezadají s limuzínou a navíc si cestu můžete krátit sledováním televize či spolucestujících. Kámen úrazu je ale v tom, že spolucestující zrovna nemusí být přitažlivý jedinec opačného pohlaví, ale například upocený užvaněný strejda, který si zuje boty, aby měl pohodlí a vás dorazil. Navíc zmiňované kolony platí pro všechny stejně.
Opusťme tedy výjimečně silnice a podívejme se za jinými druhy dopravy, které mohou zabezpečit naši cestu na dovolenou. První na ráně je samozřejmě železnice. Máme-li dost peněz (určitě víc než kdybychom použili auto), dost času (asi tak , jako kdybychom použili kolo), jedeme na dovolenou tak 20 km od domova a chceme se seznámit se zajímavými lidmi, tak proč ne. Takže asi ne.

Zkusme tedy letadlo. Podle posledních zpráv se některé letecké společnosti rozhodly konkurovat cenou autobusům a přetáhnout jejich zákazníky. Hodlají-li ušetřit například na servisu novin a jídla během letu, zní to zajímavě a sympaticky. Spousta lidí si klidně toho panáka v letadle koupí sama a sváču vezme z domova, když letenka bude za polovic.  Jen aby se nešetřilo na benzinu, jak loni předvedla jedna posádka, když jim palivo kdesi připadalo příliš drahé a poslední část letu jejich boeing absolvoval stejným stylem jako u nás oblíbený větroň Blaník. Také na bezpečnosti by se nemělo šetřit, neb opravdu nevíte, s kým letíte. Na druhou stranu nekompromisnost, s jakou odebírají přísné agentky bezpečnostních letištních služeb nůžky na nehty i ostatní součásti manikúry, reklamní nožíky a jiné titěrnosti, způsobila již mnohým cestujícím nejednu horkou chvilku. Já například pravidelně řeším problém s vývrtkou. Vím, že by se v rukou teroristů na palubě letadla snadno změnila ve fatální hrozbu lidské civilizaci, a jsem tak nucen vrážet do drahých italských a francouzských vín korkové špunty firemními propiskami.

Další možností je lodní doprava. Ta je ideální, bydlíme-li v Praze Braníku a hodláme obdivovat exotická zvířata. V Praze Troji je ZOO a parník je tam coby dup. Nehodlám zde jitřit vzpomínky na naše námořní loďstvo, zvláště pak když není nereálné, že podobný osud potká i naše loďstvo říční. Neodpustím si ale poznámku k údajné úžasné ekologičnosti říční dopravy. Určitě ji jinak vnímá ministr dopravy s ministrem betonářství, než dejme tomu takový bobr či losos bezradně čumící pod gigantickým zdymadlem. Stejně tak rybáři, turisti a jiná individua potulující se přírodou nepochopitelně odmítají estetiku geometricky čistě navržených a vedených kanálů a zpátečnicky dávají přednost dávno překonaným názorům o kráse a užitečnosti zarostlých meandrujících toků, kde hluboká tážná voda střídá divoké peřeje. Blouznivci.

Pro úplnost zmiňme ještě možnost realizovat své cesty s využitím dopravy potrubní. Asi to bude poněkud adrenalinová záležitost, ale tou je dnes již kde co. Havárie pražských tramvají jsou poslední dobou tak často námětem černé kroniky, že bych se divil, kdyby si brzo nestřihl u dopravních podniků nějaké to číslo známý excentrický americký dobrodruh a vzduchoplavec Steve Fossett.
Tak šťastnou cestu.