Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

    je duben - měsíc bezpečnosti. Ale ne, nebojte se není. Nějak to mám zažité, že se v dubnu zazelenalo okolí silnic prvními lístečky a silnice samotné četnými "příslušníky". Informoval jsem se na BESIPu, letos opravdu žádný měsíc bezpečnosti není, prý bude pouze týden, a to až v květnu.

    Ne, že by se mi po těchto akcích stýskalo, ale stejně mě překvapuje, že přes neustále stoupající počty nehod už nemusíme mít celý měsíc bezpečnosti, ale stačí nám jí pouhý týden. Jestli ten neutěšený stav není dokonce důsledkem toho, že se jezdí bezpečně o tři neděle méně.

    Je mi jasné, že tahle úvaha je naprostý nesmysl. Už jenom proto, že bezpečně se u nás nejezdí ani jeden den. Ani bezpečně, ani podle pravidel. Ono to vždycky nemusí být to samé. Dá se sem tam nějaké to pravidlo porušit a je to úplně bezpečné a dá se jet striktně podle předpisů a řidič za vámi z toho zešílí a dobrovolně sjede do pangejtu.

    A to mně právě na těchto akcích vždycky nejvíc vadilo, že kontrola bezpečnosti je vlastně nemožná a kontrola pravidel se omezuje na ta pravidla, která jsou snadno kontrolovatelná a měřitelná, ale nejsou pro přežití na silnici ta nejdůležitější. Já vím, že pokutovat bezohlednost je strašně těžké, když se nedá naměřit a dnes už vůbec ne dokázat, je-li možné, že osoba, která vám v tramvaji sekne peněženku, není zloděj a osoba, která vám z banky sekne miliardu je úspěšný manažer, neřku-li, že osoba, která sekne přímo vás něčím po hlavě se může v případě vaší obrany stát ještě obětí.

    Asi je to téměř neřešitelné, ale vzdát se to nesmí. Já bych nezaváděl ani týden, ani měsíc, ale rok. Co rok, klidně i pětiletku a ne bezpečnosti, ale pudu sebezáchovy. Už ten název by měl každému neustále připomínat, že se nejedná o nějakou bojovku, kdy na jedné straně jsem já a na druhé policajti, ale o každodenní realitu, kdy na jedné straně jsem já a na druhé straně už nejsem. Lépe řečeno jsem, ale mrtvola. A sankce proti nerespektování pudu sebezáchovy bych volil podle toho. Jezdíš šíleně, dostaneš povolení řídit vozidlo s maximální konstrukční rychlostí do 100 km/h nebo babetu. Nestačí to a jezdíš dál jako dobytek, propíchneme ti airbagy, popřípadě sebereme bezpečnostní pásy.

    Myslím, že by takováto dlouhodobá akce hodně pomohla. Dokonce by z mého návrhu měly výjimečně radost i České dráhy, neboť spousta lidí by se rázem ocitla ve vlaku, což jsem také několikrát zkoušel a je to dost tvrdý trest.

    Uznávám, že zvýšení bezpečnosti na našich silnicích je velmi tvrdý oříšek a navíc policie nedisponuje těmi výše navrhovanými pravomocemi. Určitě se ale může snažit trestat především ty prohřešky které nás nejvíce ohrožují a ne ty, které se nejsnáze pokutují. A ta možnost posadit šíleného řidiče do vlaku, ta tady přece existuje. Přimlouvám se kvůli svému pudu sebezáchovy u naší policie: pomozte Českým drahám, dodávejte jim nové pasažéry. Získáme na tom všichni, železnice si na sebe trochu víc vydělá, zbudou nějaké peníze na opravu silnic, ubude pár aut a bláznivých řidičů a my přežijeme.

Martin Felix
tiskový mluvčí Sdružení