Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
přestože jsme teprve na začátku roku a v půlce statisticky nejchladnějšího měsíce, máme už doma jeden velký úspěch v motoristickém sportu. Zatímco se na obrazovkách prohánějí sportovci na sáňkách, lyžích, bruslích, v daleké Africe se pouštním prachem prohnala naše Tatra až na druhé místo.

V televizi jsme toho bohužel moc neviděli, protože zvláště Nova patrně za sport uznává pouze fotbal, hokej a tenis. Dokonce i když se v těchto disciplínách žádná soutěž aspoň trochu na úrovni nekoná, jsme v hlavním zpravodajství zásobováni strategickými informacemi o tom, který svalík zrovna pobolívá pana Jágra, u kolika fotbalistů se probudila zasutá láska k Sovětskému svazu, popřípadě která tenistka konečně našla tu pravou. Ale nejen „Dakar“, ani taková rallye Monte Carlo na sebe u našich sportovních redaktorů příliš pozornosti neupoutala, a to v první desítce této nejslavnější světové soutěž spolu bojovali Francouz na českém voze a Čech na francouzském.

Samozřejmě nezapomínám na ČT 2, kde se v úterý objevuje Svět motorů, ale to už je jen shrnutí toho, o čem dávno víme, jak dopadlo. Takové pokoukání bez napětí, trochu jako exhibice v krasobruslení. Ostatně ta exhibice je skvělý nápad. Ti nejlepší už bez nervů předvedou nakonec to nejlepší, co umí, leckdy i s humorem, bez možnosti pokažení výsledků neobjektivními rozhodčími.

Mohla by se zavést i v ostatních sportech, třeba i v těch motoristických. Už vidím ty excelentně projížděné zatáčky plynulým smykem všech čtyř kol, zakončené žertovnými hodinami a stejně bravurně zvládnutou jízdou v opačném směru. A co by teprve dokázal takový malinkou přikouřený Tomáš Enge. To by byla podívaná. Vždyť v současnosti formule jedna už ke koukání skoro není. O to víc je mi Tomáše líto, že s ním kvůli takové blbosti zametli. Zdá se, že kde jde o prachy na prvním místě, je prostředí naprosto zatuhle konzervativní a jakékoliv výstřelky či dokonce smysl pro humor jdou stranou. A přitom zrovna formule nemá příliš daleko k šoubyznysu, a řekněme si na rovinu, tam se střízlivý rocker nechytá.

Myšlenka exhibicí by se dala uplatnit i v normální soutěži na trhu práce, avšak jednu zásadní vadu na kráse to má. Těžko můžeme chtít po někom, aby podal špičkový a navíc zábavný výkon, a to zadarmo. To dělají jen praví exhibicionisté, u nichž bych ovšem úroveň a zábavnost nerad hodnotil. Zde se tedy těšme z výkonů bodovaných, potažmo placených. Znám například jednu pizzerii, jejíž pizzu frutti di mare nelze nikdy hodnotit jinak než jako  skvělou exhibici – úžasný estetický zážitek a ještě se skvěle pobavím. I my v redakci se snažíme o podobné, i když uznávám, že ke zmíněné pizze máme stále ještě daleko.

No ale zpátky na závodní tratě. Upřímně gratuluji posádce Tomáše Tomečka ke druhému místu, jsem rád, že jim to konečně vyšlo, a děkuji Mírovi Martincovi za maily přímo z kabiny závodního vozu, ve kterých je i to, co se nevešlo vůbec do žádné televize.  Prožít závodní hektickou atmosféru teď můžete i vy, protože zkrácenou Martincovu reportáž uvádíme v tomto čísle Transport magazínu a to i s obrázky ( páni písaři Bouvard a Pecuchet by měli radost).

Teď ještě aby se brzy uzdravil Karel Loprais, kterému to letos výjimečně nevyšlo, ale hlavně aby se už konečně pozdravila celá Tatra. Bylo by škoda, aby skvělé úspěchy v dunách a na pistách, ale i závodních tahačů na okruzích zůstaly jen vzpomínkou na dobré české náklaďáky a jejich slavné exhibice.