Teploty se nám konečně vyšplhaly nad 7°C, je čas vykoulet letní pneumatiky z garáže a přezout. Většina z nás vykoulí celá kola, protože je to jednodušší, gumy se tolik neničí při přezouvání  a před agresivním posypem jsme uchránili naše lité krasavce.

Navíc máme dobrý pocit, že jsme zase něco udělali pro bezpečnost silničního provozu a můžeme mít i dobrý pocit, že jsme udělali něco i pro výrobce pneumatik a disků. Kdo by si to před pár lety pomyslel, že většina aut bude mít osm kol? Copak na nás  asi vymyslí příště? Dopadne to jako s oblečením, kde paní Móda nekompromisně posílá do výslužby v sekáčích i téměř neupotřebené, ale morálně zastaralé šaty? Zajímavé, že se tento posun vždy děje směrem od západu na východ. Možná není daleko čas, kdy budeme koulet na Ukrajinu své rok staré, ale, božíčku, tak nemoderní, elektrony.

Dalším, komu určitě naše pravidelné přezouvání dělá radost, jsou jistě pneuservisy. S rapidním úbytkem koní na našich silnicích úměrně mizí i vypadlé podkováky a nemít na silnicích krátery, člověk by ani neměl kde kolo prorazit.  Ovšem v dubnu je to jinak. Prožívám nostalgické návraty do dob socialistického autoopravárenství, kdy přijímací technik s chápavým soustrastným výrazem kroutí hlavou nad popsaným zápisníkem: „Tento týden určitě ne, možná koncem příštího,“ a čeká, co ze mě vypadne.

Nejen v servisech prodávajících služby motoristům, ale v prodavačích prakticky čehokoliv jsou manýry zažité z dob nedostatku zakousnuté asi nejhlouběji. Nezapomenu na šéfa jedné švédské automobilky, který jinak nadšený českou republikou se ani po několika letech strávených u nás nedokázal vyrovnat s neochotu vyzařujícími držkami českých prodavačů a prodavaček. Vždyť jim přece dává své peníze a je to vůbec netěší, snad se ani nebojí, že by je mohl příště dát někomu jinému. Chudák, takové zážitky, a to ještě nabyl na českém úřadu, tam by teprve pochopil, že některé rysy české povahy zachycené v dílech Kafky a Haška jsou nezměnitelné a tvrdošíjně odolávají jakémukoliv zřízení.

Nicméně ne všichni gumaři si pod sebou řežou větev svou neochotou. Naopak někteří již pochopili, že bez zákazníků to nepůjde, a nabízí všelijaké vymoženosti. Zákaznické karty a slevy, úschovu vašich druhých kol, výměnu obyčejného vzduchu za plyn zavřený v pneumatice červenou čepičkou a ten zas příští rok vyměníme za plyn nosící čepičku zelenou. Typuji, že příští rok přijdou do módy čepičky modré, zima 2005 by pak mohly přát čepičkám žlutým. Chce to prostě inovaci, aby člověk měl dobrý pocit, že za své peníze má něco nového lepšího.

Jen policajti to pořád nedovedou pochopit. Také by rádi více peněz (kdo ne, že?), ale to nejde jen tupým zvyšováním sazeb. To by se také mohlo stát, že všichni začnou ze strachu jezdit podle pravidel, a oni tak přijdou o své zákazníky a příjmy úplně. Celníci jsou na tom podobně už teď. To bylo pořád: „Je vás tady moc, netlačte se, nedělejte nám tady fronty, počkejte si.“ A po prvním květnu 2004 v EU – ještě se jim bude stýkat po tom, jak jsme se doprošovali jejich razítek a možnosti platit clo. Konec, utrum.

Proto doporučuji policii jít za svým zákazníkem, vymyslet něco nového, potěšit. Proč třeba stále ty nudné pokutové bloky. Proč nejsou v sériích dejme tomu Četnické humoresky, Policejní akademie, Četník ze Saint Tropez, Byl jednou jeden polda. To by byly sběratelské burzy: vyměním Ladislava Potměšila alias major Maisner v hodnotě 100 Kč za dvousetkorunového Tomáše Töpfera alias poručík Arazím. Taková kompletní série v původní hodnotě 5000 Kč by na černém trhu stála třeba 50 tisíc. A sběratelé by jezdili jak šílenci a naschvál bez trojúhelníku a lékárničky. A pro ty bez sběratelské vášně bych doporučoval pokutové bloky třeba s obrázky  pet z Playboye. Nebo aspoň s vtipem o policajtech. Těch bude vždycky dost.