Vážení členové a přátelé
Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

čtu noviny a mám pocit, že se něco chystá. Samozřejmě, noviny čte každý a chystá se stále něco. Já ale dostávám denně výběr z veškerého tisku na téma doprava a věcí, co nás zajímají. A tady je najednou vidět prudký nárůst článků o tom, jak náklaďáky ničí silnice a jak se nedostávají peníze na jejich údržbu.
Ne, že by náklaďáky silnice neničily a že by peněz bylo dost. Ani neočekávám v rámci objektivity text o tom, že vlaky brousí koleje. Jenom mi ty současné nářky připomínají dělostřeleckou přípravu, po níž bude následovat zteč na peněženky motoristů všech a dopravců zvláště.
Nápadů je spousta. Elektronické mýto u našich sousedů, u něhož se předpokládá, že zvýší náklady dopravců až o 15%, se zalíbilo i našim výběrčím. Zatím se za dálniční známky ročně vybere necelé 2 miliardy korun. Pro zvýšení hladiny adrenalinu si připomeňme, že kdyby státní orgány dělaly alespoň trochu to, co mají, a nikoliv společné kroky s televizními magnáty, jejichž výsledkem je udělení desetimiliardové pokuty, mohli jsme všichni po dálnicích jezdit nejméně pět let zadarmo.
Elektronické mýto samo o sobě vypadá poměrně spravedlivě – kdo víc jezdí, víc platí. Otázka ovšem je jeho výška, která má být v Německu zhruba 4 koruny za kilometr a v Rakousku ještě víc. To se přece musí zdražit veškeré zboží a služby, tak proč nezvednout daně vůbec, proč na to takhle přes dopravu. Kouzlo je v tom, že stát v pohodě vybere peníze za mýto a nepopulární zvyšování cen hodí na dopravce. Ti to budou muset poslat dále, ale vzhledem k stávajícím poměrům v dopravě spíš dílem zaplatit ze svého, případně jít dělat něco jiného. Připomíná mi to tak trochu poměry v naší lidové armádě v osmdesátých letech. Když důstojníci měli zajistit splnění nějakého nepopulárního úkolu, jako třeba přinutit vojáky jít na rozcvičku nebo jíst příborem, zadali to nižším velitelům, tzv. absolventům vojenských kateder vysokých škol. Jejich postavení obdivuhodně spojovalo minimum pravomocí s maximem povinností – tak trochu dopravci. Výsledek samozřejmě byl plný buzerák cvičících absolventů, mužstvo a důstojníci v pohodě v postelích.
Jsou ale i další nápady. Třeba aplikovat v Praze londýnské poplatky za vjezd do centra. Na námitky, že nelze platit za vjezd do centra, když je jím veden tranzitní okruh, se okamžitě ozvala odpověď zpoplatnit i ten okruh.
Padl i nápad zvýšit spotřební daň z pohonných hmot. Jako kdyby se zapomnělo, že úrovně požadované EU se již dosáhlo a bývalá vláda v čele s premiérem a ministrem dopravy se zavázala daňovou zátěž nezvyšovat. Ono se totiž všeobecně vůbec zapomíná a zapomnělo se i na nápad, který by ten nedostatek peněz na rozbité silnice s přehledem a spravedlivě vyřešil. A při tom stačí číst pozorně Transport magazín. Ne, já to nevymyslel, jenom jsem se ptal zodpovědných, jestli 20% spotřební daně za uhlovodíková paliva do Státního fondu dopravní infrastruktury není málo, když na silnicích se vybere ta daň skoro celá.
Transport magazín, Prosinec 2001, tehdejší ministr dopravy Jaromír Schling: „Uznávám, že 20% spotřební daně z uhlovodíkových paliv, které jdou do Státního fondu dopravní infrastruktury, je málo, je to ale otázka pro příští parlament, který vzejde z nových voleb. My jsme v původním návrhu požadovali 27%, pokud sociální demokracie uspěje ve volbách, zcela určitě budeme navrhovat, aby se zvýšilo to procento, které dostává SFDI ze spotřební daně a budeme odmítat veškeré návrhy, které se snaží použít prostředky fondu na jiné účely, než na infrastrukturu.“
Transport magazín, Duben 2002, tehdejší i současný ředitel SFDI Pavel Švagr: „Považuji za vhodnou náhradu zvýšení podílu fondu na spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv ze současných 20% minimálně na 40% …“
Jestli jste, pánové, zapomněli, není problém mi brnknout nebo se zastavit, mám ta čísla stále v archivu.

       Martin Felix