Stalo se něco naprosto neočekávaného, co nikdo nemohl předpokládat. V zimě mrzlo. Fatální následky této povětrnostní anomálie musí uhradit stát, tedy my všichni se musíme složit na překonání krize způsobené touto přírodní katastrofou. Původní odhad škod byl 7 miliard Kč, ale z nejhoršího snad pomůže 3 400 000 000Kč, které vláda sežene z privatizace.

Tak to si nedělám srandu, ani nenarážím na stav našich vozovek, pouze jsem se dočetl v Hospodářských novinách, kolik hodlá darovat ministr zemědělství nebohým rolníkům jako kompenzaci za rozmary počasí. Konkrétně za to, že v zimě mrzlo a něco sedlákům zmrzlo. Už vidím, jak se budou postižení hlásit, protože dnes už nikdo na světě nerozpozná co, kdo, proč, kdy a kam zaoral či zasel, případně nezasel a nezaoral. To bude jako v té židovské anekdotě, jak pan Kohn přijde na obec, kde se rozdává pomoc postiženým požárem. Radní se diví, co že tam chce, když u Kohnů nehořelo, a on, že sice nehořelo, ale že se hrozně vylekal. Takových polekaných bude.

Jeden z předešlých ministrů v tom měl aspoň systém, když posledně na jaře zas překvapivě pršelo a odškodňovalo se za spláchnutou úrodu a v létě pak naopak nepršelo a bylo třeba odškodnit za sucho, tak tenhle ministr napřed pamatoval s miliony na syna a další příbuzné. Hrozně se toho El Niňa chudáci lekli.

Proč se ale navážím do nebohých agrárníků a jejich zodpovědných ministrů. Ne, že bych jim to nepřál, to v žádném případě, chraň Příroda. Naopak, mohli by nám posloužit jako inspirace a ministru dopravy by kolega mohl jít příkladem za svou péči o svěřený resort.

Tak já bych začal větry. Tedy myslím převládajícím západním prouděním, které při cestách do Evropské unie neúměrně zvyšuje spotřebu vozidel. Jistě by stálo za to půjčit si u Pininfariny na pár hodin aerodynamický tunel, provést několik měření, kvantifikovat škody a vzápětí vznést požadavky na kompenzaci. Odhaduji to tak na 4 miliardy. Další meteorologickou záludností je bezesporu chladné počasí, které překvapí obzvláště nepříjemně v zimním období. Delší ohřev motorů rovněž zvyšuje spotřebu, špatná adheze na zasněžených silnicích, jejichž údržbu zimní vločky vždy opakovaně zaskočí, může způsobit, že automobil s protáčejícími se koly ve skutečnosti najede až o 20% více kilometrů. Z toho by se jistě také dala vytřískat nějaká ta miliarda.

Ovšem nejen nevyzpytatelné počasí způsobuje silniční dopravě vážné škody. Spravedlivé bude žádat odškodnění za nešťastně nakloněnou osu rotace Země. Ta v našich zeměpisných šířkách způsobuje v zimních měsících neúměrné prodlužování nocí. Je otázkou jednoduchého výpočtu vyčíslení ztrát zapříčiněných dlouhodobým svícením, nemluvě o zapnutých bufících při čekání v kolonách za mrazivých nocí.

To jsou jen některé drobné náměty, jak se po vzoru zemědělců spoluúčastnit při všeobecném dojení, tentokráte státního rozpočtu. Nutno přiznat, že silniční doprava zatím stála na druhé straně barikády, nebo spíš chlívku a byla tím, komu je intenzivně taháno za cecíky. O připravovaných dalších útocích na vemeno silniční dopravy ze strany státu zde průběžně informujeme a snažíme se je odrážet (viz dálniční známky, silniční daň atd.) Poslední perličkou je nápad snížit tok peněz ze spotřební daně uhlovodíkových paliv do infrastruktury z 20% na 6,42 %. Obávám se, že dalším krokem bude následné šalamounské zvýšení samotné spotřební daně s poukazem na nedostatek financí ve Státním fondu dopravní infrastruktury.

Proto hurá do protiútoku. Veřejnost, vláda i parlament jistě pochopí naše oprávněné požadavky na kompenzace za újmy jdoucí na vrub zákeřnému počasí a třeba nám naše peníze přerozdělí zpátky