Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

 jsem štvancem, příroda mi vrací úder, jeden za druhým. Ne nikde v temných hvozdech, ale přímo v Praze, před rodným panelákem.
 Přestože se coby motorista snažím být k přírodě maximálně ohleduplný a nikdy nemyji auto v rybníku, poctivě se vyhýbám ježkům, zajícům a losům (i ten byl loni příčinou tragické dopravní nehody v České republice), nejezdím po loukách ani jinde mimo cesty, přesto se mi nedaří střetu s obojživelníkem či opeřencem, o hmyzu nemluvě, občas zabránit.
 První ránu mi zasadila zákeřná kuna (patrně), které zachutnaly kabely od řídící jednotky mého vozu. Po druhém nočním hodokvasu neznámé šelmy či hlodavce, po kterém následovalo marné startování a následná potupná jízda na odtahovce do servisu, jsem nasadil biologické zbraně. Psí chlupy v punčoše instalované v motorovém prostoru vetřelce prozatím odradily. Záhy však nastal nový problém.
 Každý den přibližně dvě hodiny před tím, než má zazvonit budík, se z pod oken ozývá velmi nepříjemný zvuk. Je těžko napodobitelný a ještě hůře popsatelný, ale rozhodně natolik intenzivní, že mě vždycky spolehlivě vzbudí a řádně vytočí. Po půlhodině až hodině přestane, ale to už je se spaním konec. Původce zvuku často mění místa, tu je v blízké mateřské škole, někdy na hřišti, často na borovici pod okny, někdy snad přímo na parapetu za oknem. To asi když spím obzvlášť tvrdě a nechci se déle vzbudit. Takže to vypadá na ptáka. Nejsem sice příliš zběhlý ornitolog, ale byl bych se vsadil, že takový zvuk žádný pták vydávat nemůže. To není zpěv, ani pípání, ba ani krákání, kvokání, kejhání, štěbetání či tlukot. To je spíš, jako když  opakovaně startuje porouchané auto.
 A skutečně, včera ráno mě o půl páté probudil zvuk mé alfy. To mi zas něco překousalo kabely a zloděj se ji snaží neúspěšně nastartovat. A teď s ní dokonce vylezl na strom. Tak to asi ne. Vyskakuji z postele a škvírou v žaluziích pátrám ve větvích vejmutovky. A nevěřím svým opuchlým očím. Sedí tam straka. Normální obyčejná a patrně do mého auta zamilovaná straka, co se naučila zvuk točícího se startéru marně se snažícího nahodit motor odkousaný od řídící jednotky. 
 Tak je to, jsem těmito živočichy trestán za své automobilové, byť neúmyslně spáchané, zločiny. Žiji v obavách, co mi provedou žáby a slepýši, drobní hlodavci, můry, čmeláci a další poletuchy. Divoká zvěř se stěhuje do měst. Přišel čas odplaty, své nepřátele zasahuje spící ve zdánlivém bezpečí svých domovů. Je to určitě pouze začátek, maličké diverzní akce, které však časem nepochybně přejdou v otevřený boj. V sobotu jsem zahlédl z okna v ulici za trafačkou zajíce. Nezdálo se, že by tam hledal mrkev nebo spásal jetel. Okukoval nenápadně parkující auta. Kdo bude jeho příští oběť?
 Silniční doprava by se měla s přírodou nějak dohodnout. Zatím je silnější, a míč je tedy na její straně. Ne jako železnice, která to má prakticky již za sebou. Stromy v kolejišti a rumiště zarostlá podbělem namísto malebných venkovských nádražíček hovoří výmluvnou řečí. Ale dálnice, po kterých se řítí tisíce automobilů bez sebemenších zátarasů bránících zvěři vydat se z lesa na sebevražednou misi na autostrádu, jsou zločinem páchaným na obou stranách. Absurdní výmluvy, že nejsou peníze a plot stejně někdo hned ukradne, nelze uznat. Peněz je dost, záleží na prioritách. Život by prioritou měl být a nejen ten lidský.
 Přimlouvám se za urychlené řešení a zloděje dálničního pletiva navrhuji stíhat za pokus o vraždu. Zároveň se omlouvám, že se s tímto tématem poněkud opakuji, ale situace je alarmující. Vím, co říkám. Sídlištěm už obchází nebezpečně vyhlížející ušatec.

Martin Felix