Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,        
 

 jistě jste si všimli, že drtivá většina řidičů jsou sprosťáci. Snad s výjimkou Marka Ebena vulgárně nadávají, vztekle gestikulují, někdy se agresivně pronásledují po silnici. Je zajímavé, že chodci tak zpravidla nečiní, snaží se navzájem se vyhnout, pěstí si nehrozí ani po sobě neplivou jedovaté nadávky. A to přesto, že nejeden chodec slušňák byl před pár vteřinami řidič hulvát.
 Důvody tohoto jednání nejsou žádná záhada. Jako řidiči jsme anonymní, jako chodci máme svou tvář, jasnou identitu, vědomí, že se za své chování budeme osobně zodpovídat. Skryti v útrobách automobilu jsme identifikováni pouze nezapamatovatelnou státní poznávací značkou, podle které se ani neví, odkud kdo je. A samozřejmě typem vozu, ve kterém jedeme. Musím z vlastní zkušenosti říci, že model vozu, který zrovna řídím, do značné míry ovlivňuje můj způsob řízení a chování za jeho volantem.
 Prostě ve třistakoňovém sporťáku neumím jezdit ani pomalu, ani plynule dojíždět ke světlům a zvolna opouštět hranici křižovatky. Naopak velký americký kabriolet ve mně vyvolává pocit pohody, chuť kochat se krásou krajiny a dívek v ní stojících a poslouchat mazlivou francouzštinu písniček Brigitte Bardot, a to nahlas. Luxusní automobily nejvyšší třídy ve mně naopak probouzí netušenou míru blahosklonnosti, velkoryse dávám všem přednost a nikam se neženu. Částečně také proto, abych ty limuzíny proboha někde neodřel. A pokud si vzpomínám, tak ve stodvacítce to byl nejčastěji pocit zoufalství.
 Navrhuji tedy pro zlidštění chování šoférů zrušit stávající nesmyslné značky a místo nich zavést obecně přijatou a vyzkoušenou lidskou identifikaci. Třeba já budu mít na značce: M. FELIX-PRAHA 10. Místo zelených a červených koleček, které si stejně každý trouba umí za dva tisíce opatřit ve stanici STK i na auto bez volantu, by se mohly dát vkusné podobenky, jedna z ánfasu a druhá z profilu, jak to mají zločinci v policejních kartotékách. Myslím, že by sprosťáren na našich silnicích podstatně ubylo.
 Já bych se nebránil ani tomu, mít na značce rodné číslo. Hra na četníky a na zloděje, kdy se snažíme porušovat nesmyslné zákazy a příkazy co nejnenápadněji a policie nás u toho loví ne těch nejneuvěřitelnějších místech, by tím nebyla nijak dotčena. Bylo by to tak říkajíc muž proti muži, s odkrytým hledím. Daleko šílenější mi připadá nápad s elektronickým mýtem.
 Připustí-li vláda, že tímto orwelovským způsobem hodlá špehovat a záhy zpoplatnit všechna auta, tedy i osobní a soukromá, a téměř na všech silnicích, ztrácí elektronické mýto jakýkoli smysl, protože výkonové zpoplatnění silniční dopravy už dávno funguje v podobě spotřební daně z uhlovodíkových paliv. Kolik kdo ujede, tolik daně přiražené k benzinu či naftě zaplatí. Profit tedy budou mít pouze výrobci a provozovatelé technologicky nesmírně náročných monitorovacích zařízení (pan Peltrám prý již iniciativně poslal  seznam těch vhodných ministru dopravy).
 Anebo je za tím ještě něco jiného, proč se dělají tyhle opičky ze satelitním sledováním a jednotkami OBU a já nevím jakým ještě scifi? Vždyť by stačilo přirazit pár korunek ke spotřební dani, tak jak se o to právě pod jinou záminkou vláda snaží (doufejme, že neúspěšně). Bojím se, že budu víc pod kontrolou, než s tím rodným číslem místo espézetky a třeba i s vlastním portrétem na autě. O mobilních telefonech se zprvu také říkalo, že nejdou odposlouchávat a teď, když policie náhodou dopadne nějakého polodebila, který vyhrožuje trávením už tak dost otrávených lidí ve špitálech a podobnými zhovadilostmi, vždy se ukáže, že to bylo na základě vyhodnocení odposlechů telefonů, a to i mobilních.
  Prostě se mi to elektronické mýto nelíbí, radši veřejně  svou držku i jméno na auto vystavím a třeba i za benzin připlatím, jen když budu vědět komu a proč.

Martin Felix