Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

 každé lednové číslo časopisu si zaslouží novoroční přípitek. Vím, že 1. leden je již dávno minulostí, ale přece jen malá štamprlička by se ještě snesla. I silvestrovské oslavy je třeba citlivě dobržďovat, tak jako příjezd ke stopce na zasněžené uklouzané vozovce. Žádné prudké změny směru a rychlosti. I když je více než pravděpodobné, že v letošním roce těch ne-li prudkých, tak zásadních změn bude v souvislosti se vstupem do EU požehnaně.
 Takové dějinné události přímo provokují k předpovědím, jak to všechno dopadne. Předpovídání budoucnosti můžeme rozdělit zhruba do dvou kategorií. To první vychází z vynikající znalosti stávajícího stavu i historických souvislostí, a tak prognózy takto sestavené budí značnou důvěru. V budoucnu, kdy se ukáže, že všechno dopadlo úplně jinak, si nikdo dávno na mylné předpovědi nevzpomene, a tak prognostik si může připadat jako blbec jen sám před sebou. Bez jakýchkoliv znalostí se naopak obejde druhý typ předpovídání budoucnosti, kdy věštec ale zas pracuje s kartami, hvězdami, kávovou sedlinou a křišťálovou koulí. Výsledky jsou zhruba stejné, až na to, že jasnovidec připadá jako blbec všem již od začátku.
 Vystříhám se tedy odhalování roušky budoucnosti, neboť mám v paměti ještě předpovědi z 50. let, které optimisticky tvrdily, že po roce 2000 bude každý z nás mít své letadlo. Rýpalové dodávali, že proto, abychom si mohli doletět do sousedního města, když zrovna u nás nebude máslo. Doba ukázala jako výhodnější, mít dostatek másla v každém městě. Určitě by se autoři zmíněné předpovědi dnes velmi podivovali, jaký problém pro naši zemi je nakoupit zhruba 14 olítaných stíhaček. Na druhou stranu se při tom vyprodukuje nebývalé množství másla, a to hlavně na hlavách zúčastněných.
 Ale snesme se z výšin do prachu cest. Jaképak pocity asi zakouší němečtí vizionáři, kteří se rozhodli tahat peníze z kapes silničních dopravců pomocí satelitů. Vzhledem k tomu, že Německo díky nefunkčnosti tohoto superdrahého systému přichází již několik měsíců o desítky milionů eur denně, to musí být pocity vskutku trpké. Doufejme, že tato drahá sousední zkušenost bude pro nás velkým poučením při úvahách o zavedení systému elektronického mýta v České republice.
 V této souvislosti je třeba znovu připomenout truchlivou postavu exministra Peltráma, který ještě v létě psal současnému ministru dopravy, že se nemůže smířit s myšlenkou, že systém el. mýta dle německého vzoru nebude u nás zaveden od ledna 2004(!!!), a to nejen na dálnicích, ale i na silnicích první třídy. Vzhledem k neschopnosti našeho státu zamezit pohybu vozidel bez povinného ručení po silnicích, či veselé legalizaci kradených aut si živě dovedu představit, jak by fungoval satelitní systém výběru mýta. Nejeden sedlák by byl překvapen účtem za svou Stračenu, která se popásala poblíž hlavní silnice a byla mylně vyhodnocena coby náklaďáky. Nehledě na zlaté české ručičky, které dozajista vymyslí způsob jak pomocí monočlánku, sponky do vlasů a dvou gumiček zblbnout každou družici do té míry, že místo kamionu uvidí moped. Chyba prognózy pana Peltráma tak denně nabývá přímo obludných rozměrů, až se zdá, že autor při jejím sestavování používal spíš křišťálové koule než cokoli jiného.
 Něco jistého však je i v budoucnosti. Při pohledu z okna na zasněžené ulice a  teploměr se rtutí hluboko v minusu je jasné, že nás čeká další nutnost dotací. Poté co bylo vody moc anebo málo, tentokrát zmrzla. To se musí odškodnit, stejně tak jako skutečnost, že mráz zkrátil koleje. Tobě motoristo silnice osolíme a ty pak budeš solit celý rok. V tom se nemůžu zmýlit.

Martin Felix