Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

 počasí dělá kotrmelce s takovou kadencí, že získat pravdivé informace o aktuální sjízdnosti silnic z živého rozhlasového či televizního vysílání je stejně marné, jako se jich snažit dopídit v měsíčníku. V sobotu je mráz, že nestartují ani žigulíky, v neděli zas motoristé dbalí varování dopravního zpravodajství zdolávají odtékající zbytky sněhové břečky s řetězy na kolech.
 Ani opačně není radno podlehnout zdánlivě jarnímu počasí a vítat první sněženky na širokých letních gumách nazutých na nablýskaných litých discích. Přesto mě touha zbavit se škaredých plecháčů nutí opakovat tuto chybu téměř každoročně. Ale mám obavy, že i tento problém bude v dohledné době za nás vyřešen zákonnou cestou a bez ohledu na zdravý rozum, pud sebezáchovy, trasu cesty a El Niño bude přesně nařízeno, kdy letní a kdy zimní. Vzhledem k tomu, jaká všeobecná nevědomost panuje v otázce používání speciálních zimních pneumatik pro nákladní vozidla, lze očekávat, že zákonodárci na ně vezmou stejný metr jako na osobáky. Výsledkem této bezmyšlenkovité snahy myslet za ostatní by pak bylo první místo v žebříčku importérů zimních pneumatik pro užitková vozidla, a to daleko před skandinávskými zeměmi i Islandem. Na vysvětlenou všem, kteří uvázli za zapadnutým kamionem a volají po povinném používání zimních pneumatik, dodávám, že tyto se u nás ani nevyrábějí a jejich používání není stanoveno zákonem ani v Dánsku či Švédsku, zatímco Norsko se omezuje na ustanovení, že musí být použity na silnicích, kde lze očekávat sníh nebo led.
Ještě větší důvěru ve svéprávnost svých občanů projevuje Německo, kde je stanoveno, že pokud to situace vyžaduje, měla by být vozidla vybavena sněhovými řetězy, zimními pneumatikami a potřebným nářadím. Formulace typu „ …pokud situace vyžaduje, mělo by se…“ nebo „…kde lze očekávat, musí se…“ se mi velmi líbí. Je třeba poctivě přiznat, že je obsahuje i náš zákon, když stanoví povinnost přizpůsobit své chování stavu komunikace, povětrnostním podmínkám, svým schopnostem atd. Bohužel hluboká nedůvěra ve schopnost řidičů správně zhodnotit onen stav a povahu komunikace, své schopnosti i to počasí pak vede k uzákonění další spousty nařízení, která jsou tak důkladná, že vlastně znemožňují přizpůsobit se, ale pouze omezují, nařizují a zakazují.  Možná je to i nedůvěra v policii, že bez přesného vymezení dovoleného a zakázaného, není schopna jednat. Vždyť copak dnes brání ztrestat řidiče zapadnutého v závěji na letních gumách? „Nepřizpůsobil´s své chování povětrnostním podmínkám, do sněhu vyrazil´s bez zimního vybavení, tož, hňupe, zaplať pokutu.“
 Zákony tedy máme, kdo je chce respektovat, jezdí bezpečně už nejednu zimu. Zbývá jen správně odhadnout, jakéže podmínky nás to budou očekávat. Nestíhá-li zpravodajství, možná by pomohlo upřít svou pozornost k pranostikám. V minulosti, kdy byl člověk zcela závislý na zemědělství, potažmo na počasí, se uměl setsakra dobře dívat okolo sebe a klimatické jevy dokázal nejen pochopit, ale poměrně přesně i předpovídat. Na únor máme třeba: „Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky“ – takže určitě na letní nepřezouvat. Ale naopak: „Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží“ a pomalu můžeme leštit ty hliníkáče. Kdo by chtěl přesnější údaje, nechť ví, že: „Když mrzne na Petra nastolení, mrznout bude 40 dní bez prodlení“ a 24. února ať si dá pozor na akvaplaning, neboť: „Na svatého Matěje pije skřivan z koleje“.  
 A pro toho, kdo má už z toho zimního počasí deprese, tu mám poslední: „Matěja - k létu naděja“.

Martin Felix