Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

 místo jarního sluníčka se na nás začal z billboardů  v březnu usmívat Kajínek se sluchátky na uších, doživotně zamilovaný do jedné rozhlasové stanice. Rady začaly houfně zasedat a spravedlivě se pohoršovat. No, myslím, že panu Kajínkovi nejvíce popularity již udělala televize spolu s ostatními médii, a všichni si ho začali všímat ani ne tak kvůli jeho zločinecké kariéře, jako spíš díky svérázné práci naší policie, justice a bachařů.
 Nevím kolik mrtvol přišili Kajínkovi, ale jak jsem již tady kdysi psal, billboardy vtipně umístěné podél dálnic, u křižovatek a v utahujících se zatáčkách mi v produkci nebožtíků připadají daleko efektivnější než nějaký ušmudlaný masový vrah. Zvláště pak ty s vyobrazením vnadné děvy v nadživotní velikosti. Jinak se musím přiznat, že mi reklamy nevadí. Skoro stejně jak ty vnadné děvy. Někdy je to vtipné, jindy hezké, většinou pozitivní a nikdy se sprostě nekope do konkurence (ono se to ani nesmí).
 Až tuhle. Zrovna jsem čekal, až mi traktor vyprostí auto z pole za billboardem, kde nějaká klinika plastické chirurgie nabízí zvětšení poprsí, když můj pohled padl na jiný poutač s reklamou Českých drah. „Když na to máme, ať si inzerujou“, pomyslel sem si, ale profesionální zvědavost mi nedala a začal jsem si prohlížet, co nabízejí, jestli zase nemám zkusit svézt se vláčkem.
 Čekal bych, že se budou nabízet přívětivá a čistá nádraží, rychlá a levná spojení, žádná zpoždění a samí střízliví průvodčí. To jsem ovšem chlapec naivní. Místo toho mi drážní kreativec naznačuje, že jsem idiot, když jezdím v autě, respektive pouze v něm sedím v nekonečných zácpách míjen rozmáznutým vláčkem. Tak rychle u nás jezdí, že ani zaostřit je nelze. Taky se chovám vinou svého vozu velmi neekologicky. Mám sice v autě motor Euro 3, což tedy rozhodně žádný motorák u nás nemá, ale je fakt, že někdy v motoráčku sedí i o dva až tři lidi více. Kupodivu se na plakáty nevešly ani hnědouhelné elektrárny produkující onu zázračně čistou elektřinu pro pantografy.
 Ovšem nejsilnější argument pro jízdu vlakem naznačuje slogan: Nejsou koleje jako koleje. Ano, je to tak, přátelé, vlaky nám vůbec neničí silnice. Normálně to všechno dělají náklaďáky, žádný vlak na silnici ani nepáchne. Oni mají co dělat se svými šínami, které leckde zarůstají takovým tempem, že nešťastní trempové mnohdy musí v přebujelé vegetaci hodně pátrat, než objeví kolej, z které mohou nohama stírat rosu.
 Pro ty natvrdlejší vychází tento inzerát i v tištěné podobě, kde je doplněn  brutálním textem: Jeden naložený kamion poškozuje  silnice jako desetitisíce osobních aut, ale na jejich údržbu platí nesrovnatelně méně. Přesně jsem sice nepochopil s kým platí nesrovnatelně méně, jestli s osobním autem, tak pokud vím, silniční daň je zhruba 25 x vyšší pro čtyřiceti tunovou soupravu než pro osobák a dálniční známka stojí 15 x více. Ovšem jestli se postupuje  podle železné železniční logiky, dle které je kamion škodná o síle 10 000 osobáků, bude příští rok stát dálniční známka 140 milionů. Já se nedivím, že jim na té dráze stále chybí nějaké miliardy, když takhle počítají.
 Zanechme ale demagogických textů, které i samotnému autoru přišly natolik podezřelé, že u nich uvedl jakýsi zdroj. Vím své, kdo chce psa bít, zdroj si vždycky najde. Spíš mne překvapuje drzost této pijavice státního rozpočtu snažit se vylepšit si svou image upadajícího dopravního odvětví na úkor všestranně úspěšnější konkurenční silniční dopravy. Dovedete si představit reklamu dejme tomu na startky, která by v tomto duchu upozorňovala jaké krásné novotvary se vám vytvoří na plicích, když budete kouřit camelky? Těžko, i výrobci cigaret totiž dodržují určitou etiku. Kam se hrabe Kajínek na České dráhy.

Martin Felix