Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

 blíží se schválení zákona č. 361 o provozu na pozemních komunikacích. V současnosti se zmítá v Poslanecké sněmovně mezi 2. a 3. čtením a zase dokola. Pak ho ještě čeká cesta do Senátu, který jej dle mého názoru vrátí Sněmovně zpět, opět s řadou pozměňovacích návrhů. Dílem proto, že když dopravě rozumí každý, byla by hanba, aby senátoři nepřispěli svými ingrediencemi k upečení dortu takového kalibru, dílem proto, že bude dozajista co opravovat a Senát doufejme zafunguje jako pojistka proti úplným hovadinám. Tak se již opravdu několikrát stalo, bohužel i hodněkrát nestalo.
 Abychom si přiblížili tvůrčí atmosféru, ve které zákon vzniká, dovoluji si ocitovat ze stenografického zápisu 33. schůze, ze dne 23. června 2004, kde poslanec Pleva navrhoval výjimku z absolutního zákazu požívání alkoholu pro řidiče:

Poslanec Petr Pleva: A dále můj poslední pozměňovací návrh zní takto: Vkládá se nový novelizační bod, který zní: V § 5 odst. 2 písm. b) se čárka na konci věty nahrazuje středníkem a vkládá se text, který zní: "To neplatí, pokud alkoholický nápoj požil v souvislosti s výkonem povolání řidič, který je duchovním církve nebo náboženské společnosti registrované podle zvláštního zákona, a pokud hladina alkoholu v krvi nepřekračuje 0,3 procenta." (Smích a potlesk v sále.) Odkaz na zákon číslo 3/2002 Sb.
Možná vám to někomu připadá komické, ale skutečně to je problém vážný, a nikoliv komický. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Plevovi. Slovo má pan poslanec Radko Martínek a připraví se poslanec Jan Kavan. (Hlásí se znovu poslanec Petr Pleva.) Tak, poslanec Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Já jsem se přeřekl, což zřejmě vyvolalo tu bouři smíchu, za což se omlouvám. Samozřejmě v pozměňovacím návrhu to mám napsáno správně, platí 0,3 promile, nikoliv 0,3 procenta.
 Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, to by bylo šité na míru feldkurátovi Katzovi a to myslím není třeba do zákona uvádět. (Bouřlivý smích v sále.)

 Názorně je zde vidět, že debata je to kultivovaná, místy vtipná, až se člověk diví, k jak žalostným výsledkům mnohdy vede. Takovým geniálním majstrštykem je například pozměňovací návrh zakazující nákladním automobilům nad 3,5 t předjíždět na dvouproudých komunikacích, tedy prakticky na všech dálnicích.
 Takže pošlete-li třeba kamion do Německa a zrovna ve stejnou dobu vyrazí k Rozvadovu lehce přeložená avie, která to bez ohledu na konstrukční rychlost smaží padesátkou, vytvoří se v pravém pruhu spořádaný stokilometrový vláček. Ale jistě se i v levém pruhu (vyhrazený tímto návrhem pouze osobním vozidlům) najde nějaký motoristický exot, který kvůli technickému stavu svého vozidla nebo psychickému stavu své osoby pílí na Plzeň osmdesátkou a v žádném případě nezpomalí na rychlost kolony náklaďáků, a když zpomalí, tak se mezi ně neodváží zařadit. Výsledkem bude druhý stokilometrový vláček, tentokráte v levém pruhu, složený z osobních automobilů. Bohužel každý jeho vagónek bude mít svého šíleného vystresovaného šoféra, který se bude s nasazením života vlastního i ostatních snažit z kolony uniknout, takže o dramatické situace nebude nouze.
 Jestliže tedy bylo záměrem tohoto návrhu přesunout zboží i cestující na vlak, patrně se podaří jej naplnit. Nicméně železnice z toho profitovat nebude, protože se nebude jednat o její vlaky, ale o autovlaky pomalu se sunoucí po torzu naší dálniční sítě. A pohříchu nebude profitovat ani pan poslanec, kterého toto originální řešení patrně napadlo, když spěchal z chaty do parlamentu, případně z parlamentu na chatu a zpomalil ho předjíždějící kamion. Pojede ještě pomaleji a bude ještě naštvanější a nedej bože vymyslí další majstrštyk.

Martin Felix