Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

 už naši předkové, kteří pozorně sledovali svět okolo sebe, zaznamenali letní a zimní slunovrat. Zvláště pak ten zimní, kdy se konečně začne zkracovat noc a pomaloučku prodlužovat den, byl důvodem k oslavám, ke kterým patřila řada rituálů. Občas se to trochu časově i obsahově posunulo, takže teď nejčastěji v době zimního slunovratu zdobíme stromeček a baštíme kapra s bramborovým salátem. Pozornosti ovšem neušel ani slunovrat letní, se kterým se v posledních letech v Česku pojí jeden zajímavý rituál, tak neodmyslitelně, jak ten stromeček s Vánocemi.
 Jakmile mine nejdelší den v roce a přiblíží se čas dovolených, naši silničáři rozkopou všechny strategické komunikace a vytypovaná nejužší místa s nejhustším provozem zúží ještě na polovičku. Chápu, že je řada dobrých důvodů, proč k nutným opravám přistoupit v letních měsících; asfalt je měkčí a lépe se s ním pracuje, úředníci odjeli na dovolenou a nejsou zbytečně iritování pohledem na poloprázdná staveniště s lelkujícími dělníky. Letošní letní blokáda byla ale načasována s takovým mistrovstvím, že na dva dny ochromila s pražským provozem i celý tranzit, který se samozřejmě nevyhne Jižní spojce a Barrandovskému mostu.
 Je příznačné, že když se nějaký soukromý subjekt rozhodně postavit hypermarket, administrativní centrum nebo sportovní halu, stihne se to v šibeničním termínu, byť by stavba rostla v noci za umělého osvětlení, a lidé vbrzku spokojeně nakupují, administrují a pijí pivo při pohledu na bruslící milionáře. Když se stát rozhodne postavit nebo opravit silnici, stanoví takový termín, který se podaří splnit i bez viditelné stavební aktivity a s takovým výsledkem, aby po příštím letním slunovratu bylo možné silnici opět zatarasit a provádět její opravu - neopravu, protože, světe div se, ono po ní jezdila auta a nějak nám ji zas poškodila. A vůbec nejlepší způsob, jak z lidí udělat blbce, taková pověstná třešinka na dortu, jsou prohlášení vydaná již v prvním týdnu dvouměsíčních blokád, že pro blaho motoristů se všichni zúčastnění přetrhnou a silnice bude otevřena ne 31. srpna, ale již o den dříve. Kdyby se stavělo pro někoho jiného než pro stát, bylo by sice hotovo již 15. července, ale takový je život.
 Jiným neodmyslitelným letním rituálem jsou mnohakilometrové zácpy na magistrálách umožňujících přístup suchozemců k moři. I když nedojde k žádné havárii, o kolaps se bezpečně postarají místa na placení mýtného. V Itálii jsem si postál slabých osm kilometrů, v Chorvatsku zvládli svou neschopností rychle odebrat řidičům peníze vyrobit frontu, na nově otevřené první dálnici, dlouhou kilometrů osmnáct. Skoro to začíná připomínat nedávnou tragédii v Paraguayi, kde při požáru obchodního domu uhořelo na 350 lidí, protože majitelé nechali zavřít východy, aby nikdo neutekl bez placení. Aby všichni mohli zaplatit za rychlý průjezd po rychlostní komunikaci, postojí pár hodin před závorou s pokladnami.
 A protože nám tento důmyslný systém chybí a kasírujeme fádními dálničními známkami, máme své letní uzavírky. Je ale naděje, že se v brzké době s něčím podobným setkáme i u nás, neboť zavedení elektronického mýta dopravu nejen opět prodraží, ale jistě i dále zkomplikuje.
 Abych ale stále jen negativisticky nemudroval a prokázal trochu pozitivního myšlení, je třeba přiznat, že na konci těch nepříjemných front jsou zhusta příjemné  zážitky z dovolené u moře či u rybníku. A i ty fronty lze vydržet, zvláště, když máme v autě klimatizaci a rádio, které nám vlije do žil optimismus a naději. Změn k lepšímu se přece musíme zákonitě dočkat, když jsme kupříkladu tak razantně vyměnili starou vládu za starou.

Martin Felix