Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

 zákon 361 o provozu na pozemních komunikacích havaroval v Poslanecké sněmovně. Jeho příliš sebevědomý řidič nebral ohled na ostatní účastníky parlamentního provozu a byl i se zákonem poslán do pole. Pan ministr dopravy je teď naštvaný, jeho bodový recept na pořádek na českých silnicích neprošel.
 Ne, že by mi situace na našich silnicích připadala vyhovující a že by v navrhovaném zákonu nebyla řada užitečných věcí, jeho výsledná podoba se však v koši vyjímá opravdu daleko lépe než ve sbírce zákonů. Hlavní vinu na tom nesou patrně dvě skutečnosti. Zaprvé je to nevšední zájem zákonodárců o tuto problematiku, který přinesl ovoce v podobě čtyř stovek pozměňovacích návrhů, jejichž schvalování způsobilo v zákonu dokonalý chaos. Byly schváleny takové perličky, jako že městští strážníci mohou vybírat od řidičů pokuty, ale současně nesmějí mít u sebe peníze. Při tom to mělo být přesně obráceně – pokuty bych jim vybírat nedovolil a peníze na svačinu by museli mít u sebe povinně, aby je neloudili na motoristech.
 Druhý problém byl v tom, že předkladatelé nechtěli o své vizi bezpečných silnic s nikým příliš diskutovat. O bodovém návrhu opozice nepřipustil ministr Šimonovský vůbec hlasovat, což podle Martina Římana, stínového ministra dopravy za ODS, bylo hlavní příčinou krachu tohoto zákona. Je o to překvapivější, že po této zkušenosti hodlá ministr předložit k novému projednávání novelu v naprosto stejném znění, prý v zájmu urychlení jejího přijetí. Jen jestli toto ignorování jiných názorů nepovede spíše k jejímu urychlenému opětovnému zamítnutí.
 Odpůrcům totiž zásadně nevadí bodovací systém jako takový, ale jeho přehnaná tvrdost. Pokud by se navrhovaný systém realizoval v praxi a míra korupce policie se neposunula ke standardům zavedeným v našem fotbalu či v Ázerbájdžánu (ten je v žebříčku Transparency International (TI) téměř ještě sto míst za Českou republikou), během velmi krátké doby by většina řidičů přišla o papíry. A nejdřív by to asi byli profesionálové, kteří tráví  za volantem tisíce hodin ročně a přitom na ně má být metr ještě tvrdší. Až to začíná vypadat jestli to není záměr – vyřešily by se s tím zácpy na silnicích, ty by se ani neopotřebovaly a ušetřilo by se za opravy, dálnic by nebylo třeba a na železnici by konečně bylo nabito.
 Dovolím si zde trochu panu ministrovi s bodovacím systémem poradit, mám s ním totiž zkušenosti. Když jsme byly děti, rodiče na nás také vymysleli bodovací systém. Podstatou ovšem bylo pozitivní hodnocení, takže body za dobře vykonané domácí práce se sčítaly a bylo je pak možné v nějakém kurzu směnit za koruny. Samozřejmě byly i body záporné, které se za bordel v pokojíčku odečítaly, avšak díky moudrosti a lásce rodičů jsme nikdy nebyli nuceni sáhnout na padesátikoruny darované od babiček k narozeninám. Je mi jasné, že nemůžeme za příkladnou jízdu čekat od Ministerstva dopravy kapesné, ale stejně tak nejsme jen zdrojem příjmů, který se po vycucnutí uloží k ledu. No asi se rodičovské lásky a moudrosti hned tak nedočkáme.
 Rodičovský přístup bude ale muset uplatnit policie, až na silnice vyrazí pubescenti v novém italském vozítku, které se zde začalo prodávat pod značkou Jawa. Díky úctyhodnému výkonu 4 kW a maximálce 45 km/h se ho totiž podařilo homologovat jako moped a smějí ho tak řídit osoby od 15 let. Pravda stojí 300 tisíc, takže se snad na našich silnicích příliš nepřemnoží, ale i tak budou rozmazlené dětičky za jejich volanty zajímavým zpestřením provozu, zvláště pak mezinárodních tahů vedoucích po silnicích první třídy, kam tato vozítka mohou směle vyrazit. Na ministerstvu pak nebudou muset koumat za co kolik bodů, ale za co kolik nezbedovi na prdel.

Martin Felix