Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            že v ČSSR nebylo něco v pořádku, mohl i zcela neinformovaný náhodný návštěvník poznat podle front, které se zde vinuly tu za pomeranči, tu před knihkupectvím, jindy dychtící po toaletním papíru. V devadesátých letech vnitrozemské fronty polevily, ale že stále ještě všechno neklape, signalizovaly mnohdy více než desetikilometrové řady kamionů na hranicích. I ty se po našem vstupu do EU rozplynuly a tvoří se jen výjimečně, nebo se spíše přesunuly k neuralgickému bodu naší dopravy a stojí po svátcích od Barrandovského mostu 15 kilometrů do Průhonic. Že to značí neschopnost, nezodpovědnost, arogantnost, česky řečeno bordel ve státě, je nabíledni. Člověk by řekl, alespoň že ty hranice již máme v pořádku.

            Tak to tedy bohužel rozhodně nemáme. Nechápu, jak se chování státu může v něčem tak diametrálně lišit od chování jeho základního stavebního prvku, kterým je rodina. Viděli jste někoho na venkově, že by si vodil návštěvu do domu přes prasečák? Běžte se podívat na Cínovec a Dubí, kde stát to dělá léta. Vezme snad Pražák své hosty z ciziny místo na Staré Město a Hradčany za šlapkama do Perlovky? Jeďte přes Strážný a stát vám předvede, že vítá hosty delegací, proti které vám i ty holky z Perlovky připadají jako krasavice z Moulin Rouge.

            Kromě výše zmíněného to při pohledu na záplavu kasin, sádrových trpaslíků a „značkových“ tenisek také vypadá, že naše ekonomika stojí pouze na hazardu, prodeji kýčů a falzifikátů a samozřejmě daňových deliktech. Jestli chcete, aby s vámi obchodní partner jednal korektně a na civilizované úrovni, musí k nám dorazit letadlem (v Ruzyni se dokonce podařilo výrazně zkrotit i taxikáře).  Přijede-li autem, bude slova o naší kulturní přináležitosti k Západu přijímat dost rozpačitě.

            Jak dokáže naše neschopnost v boji proti značkovému pirátství inspirovat, předvedl jeden asijský vystavovatel na letošním Autotecu. Přímo na jeho půdě vystavoval čínské padělky tuzemského výrobce zapalovacích svíček Brisk. Ten je zde vystavoval jako na potvoru také, ale kupodivu svoje vlastní vyrobené v Česku a nestačil se divit, jak je v té daleké velké zemi populární. Na první pohled to vypadá, že ten Číňan musel být blázen, ale možná se jenom stavil u svých příbuzných v českém pohraničí, kde jim i přes zvyšující se počet kontrol a zabaveného zboží stále vzkvétá obchod s adidaskami za stovku a rolexkami za tisíc. Pak pochopil, že blázni jsme my, a když to deklarujeme hned u vstupu do země, v Brně to už vůbec nikoho nemůže zarazit.

            Na druhou stranu lze z tohoto bědného stavu vyvodit i určitá pozitiva. Rolexky na trhu nikomu tak moc nevadily, protože na originál má málokdo z nás a ošulit bohatého cizáka se nepovažuje zas za takový zločin. Ovšem kdyby už od začátku Číňané kopírovali primky a botasky, situace by se vyvíjela jinak. Dnes se už naše výrobky stávají tak vyhlášenými, že to stojí za to. Ať jsou to zapalovací svíčky, předtím motorové tříkolky, či poslední objev kontejnerů z Vietnamu, kde se na dětských soupravičkách zubí Milerův krteček, ten, co ke kalhotkám přišel.

            Je vidět, že bude třeba tento problém řešit ještě daleko intenzivněji a nejen ve vztahu k českým výrobcům, abychom ty naše kalhotky zas rychle neprodělali. Doufejme, že již v dohledné době se naše politika vzpamatuje z volebního rauše a místo toho, aby státníci přemýšleli, jak komu namydlit schody, začnou se starat, jak vypulírovat vstupní dveře a příjezdové komunikace do naší země. A má-li být rodina základ států, zavazuji se jít příkladem. O víkendu posekám trávu na přístupových cestách na chalupě, ostříháme živý plot a co nevidět se dáme do opravy zrezavělé branky.

Martin Felix