Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            o tom, jak naše zákonodárství ovlivňuje profesionální uživatele silnic, si zde povídáme poměrně často. Vzhledem k prázdninovému času, kdy se mnoho dopravců a řidičů stává amatérskými cyklisty, případně jezdci na zvířatech, bych se rád dnes věnoval právě jim, neboť i na ně pamatuje ve své prozíravosti (ba chtělo by se říci prozřetelnosti) novelizovaný zákon o provozu na pozemních komunikacích.

            Ty tam jsou doby, kdy schvácený cyklista zaháněl žízeň orosenou desítkou, nenávratné minulosti patří mlhavá rána, kdy bylo možno na svém plnokrevníku zbavit se při lehkém klusu ranní kocoviny a s ní souvisejícího zbytkového alkoholu. Dnes vás nad zákonem bdící policista neprodleně podrobí dechové zkoušce a pomažete na obec s rozšířenou působností zaplatit padesátitisícovou pokutu. Navíc vám bude zabráněno v další jízdě použitím botičky nebo odtažením vozidla, což u kola i koně bude ale poněkud problém. Řešení si v praxi představuji po vzoru policajta ze Slavností sněženek, tedy vymontování ventilků a jejich zahození do příkopu. Budete-li na koni a padnete do rukou městského strážníka, počítám, že váš oř bude na místě zastřelen.

            Zajímavá situace nastane v rovinatých oblastech naší země, kde se důchodci ani jinak než na kole do hospody, případně vinného sklepa nedopravují. Tam si během jednoho dne přijde erár i na několik milionů a poživační penzisté si začnou brát houfně hypotéky na splácení svých pokut. Obětavý zákonodárce pečující o mé blaho a bezpečnost nepochybně namítne, že cyklista pod vlivem alkoholu na silnici nepatří. Většinou sice na rozdíl od řidičů motorových vozidel ohrožuje pouze sebe, ale od toho tu máme moudrý stát, aby mu v i tom zabránil. A tady právě vidím zásadní slabinu nového zákona. Zdaleka nejvíce opilců se totiž do dopravního maelströmu vrhá pěšky. Proč již tedy parlament nesebral více odvahy a nulovou hranici alkoholu v krvi nevyžaduje od všech účastníků silničního provozu, tedy i chodců. Je pravda, že by se cesta do hospody stala takříkajíc jednosměrnou. Jakmile tam jednou vlezete, už více nemůžete ven. Pravda, pokud v té restauraci zase nevystřízlivíte. Pro tento účel by to znamenalo v místech, kde se podává alkohol, zřídit jakési detoxikační prostory, neboli každý hostinec svou vlastní záchytku!

            Ale vraťme se do reality. Jestliže zatím pod vlivem kvašených nápojů se pěšky pohybovat můžeme, ale na kole nikoliv, jistě se najde mnohý taškář, který by rád policii obelstil po vzoru princezny Koloběžky. V tom případě musím varovat, že na českých silnicích žádné přijel – nepřijel, přišel – nepřišel, nalitý – nenalitý neplatí, neboť v zákonu stojí, že „Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka“.

            Zákonodárci prostě mysleli na všechno, a protože jich myslelo hodně, vymysleli také spoustu změn a dodatků, které se přijaly až po schválení zákona, a jsou tudíž součástí zákonů jiných. Jen tak namátkou, kdybyste listovali zákonem č. 264 ze dne 21. 4. 2006, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, zjistili byste, že se jeho část 55. z ničeho nic týká změny zákona o silničním provozu, aby se pak v dalších bodech řešily věci kolem sociálního pojištění, zdravotního atd. Takových kukaččích vajec snesených do zcela nesouvisejících zákonů je jistě daleko více, a nová legislativní norma tak nabývá na určité tajemnosti a orientovat se v ní je nečekaným dobrodružstvím. Veřejnost i strážci zákona jsou napjatí, z jakého hnízda na ně jukne nějaká neočekávaná novelka a rozvrátí doposud platné znění a jeho výklady.

            Je tedy vskutku pravděpodobné, že nový zákon o provozu na pozemních komunikacích má na svědomí sama Prozřetelnost, neboť tou se podle náboženských představ rozumí  činnost nejvyšší bytosti, nedostupná lidskému rozumu.

Martin Felix