Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

             s koncem prázdnin skončil i páteční zákaz jízdy pro kamiony mezi 17. a 21. hodinou. Nikomu moc radosti nenadělal, protože v pět už stejně sedí všichni v hospodě na chalupě, zato zkomplikoval život dopravním firmám, jejich zákazníkům čekajícím na zboží a především pak samotným řidičům, kteří zákaz zhusta nemohli respektovat, jelikož nebylo kde zastavit. Katastrofické scénáře, jak budou v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne, kdy se zas pro změnu jezdit mohlo, kamiony drtit nebohé víkendové řidiče v kloboucích se nepotvrdily, tak se zas vymýšlí nová strašidla.

            To poslední se vylíhlo v Autoklubu České republiky, že se začátkem školního roku, kdy zákaz platí pouze v neděli od 13.00 do 22.00 hodin, vtrhnou hordy zahraničních kamionů ne naše nebohé silnice, budou zde jezdit jako utržené ze řetězu, a když nebudou mít kam jet, alespoň zaberou všechna parkoviště a budou vyčkávat desáté hodiny večerní, aby dokončily dílo zkázy. Všichni, kdo vypouští tyto bubáky, vycházejí z obecně přijímaného předpokladu, že zavilí dopravci pouze čekají na každé uvolnění zákazu jízdy a okamžitě do těch míst vysílají svá vozidla s řidiči, aby si tam šli pořádně zajezdit. Samozřejmě bez ohledu na to, jestli mají co, komu a kam odvézt. Nikoho nezaskočilo, že s nejvyššími obavami očekávaný atak na naše silnice, který měl nastat po 1. červenci každou sobotu úderem třinácté hodiny, se nekonal. Obavy naopak rostou.

            Návrat do původního stavu, který více koresponduje s úpravami zákazů jízd okolních států (i když ne zcela všech, neboť jednotná pravidla jsou pouze neuskutečnitelným snem), se tak zdá nejschůdnější variantou pro všechny. V současné době již senátoři mají naše připomínky k novele zákona o provozu na pozemních komunikacích, zdaleka to ovšem neznamená, že zvítězí konsenzus a hlas rozumu. Účastnil jsem se některých jednání a seminářů, kde iniciativa „Chcete změnu" připravuje se zákonodárci obou komor a odbornou veřejností novelizaci  zákona a úpravu jeho sporných míst. Už teď je jasné, že po otevření zákona pozvednou zbraně zelení, kteří by nás nejraději viděli všechny na bicyklech a náklaďáky na kolejích. Budou prosazovat zásadní rozšíření zákazu jízd pro nákladní vozidla, a to bez jakéhokoliv ohledu na hospodářskou a dopravní realitu. Nepohnul s nimi ani první zářijový a zároveň poslední prázdninový víkend, kdy na silnici bylo nejméně mrtvých za posledních 11 let, nehledě na to, že kamiony se do provozu téměř vůbec nepletly. Jejich pan předseda stále hlásá, že změna zákazů jízd o víkendech je pro ně prioritou nejprioritovatější. Příznivý vývoj značně zaskočil i sdělovací prostředky. Marně jsem vysvětloval před víkendem redaktorům natěšeným na vraždící čtyřicetitunová monstra, že žádné kolapsy se konat nebudou. Pohodový víkend je evidentně rozesmutnil a plánované pondělní rozhovory byly bez udání důvodů zrušeny.

            Při rekapitulaci vzniku nepovedeného zákona a vyhlídkách na tvorbu jeho novely mně vytanul na mysli příběh Michaela Jacksona. Ne, že by nám tedy fušoval do dopravního zákonodárství, jeho kolbiště jsou paragrafy regulující poněkud choulostivější oblasti lidského počínání. Sledoval jsem však v jakémsi hudebním pořadu vývoj jeho pěvecké kariéry i vývoj jeho vzhledu. Michael Jackson s ním byl evidentně od počátku nespokojen a snažil se podobu kudrnatého černocha s rozpláclým nosem vytrvale  měnit a zlepšovat. Ovšem s každým vylepšením byla výsledná podoba problematičtější, až se nám na konec Jackson tak říkajíc rozpadl. A stejně tak zákon o provozu na pozemních komunikacích. Snaha několika desítek zákonodárců vylepšit zákon stovkami zářezů v podobě pozměňovacích návrhů konečnému dílu na kráse rozhodně nepřidala a nevylučuji, že další novelizací vznikne něco tak mimořádného, jako je výsledná podoba Krále popu.
                                   

Martin Felix