Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            zdá se, že opět přichází čas geniální odpovědi Rádia Jerevan, která na dotaz: „Kdy bude lépe?“, zní: „Otázka je špatně položena, neboť lépe už bylo.“ Platí stále, že když prožíváme ono lépe, nějak si to neuvědomujeme a oceníme ho, až když je po něm veta. Na stranu druhou, každé něčí lépe je zas pro mnohé jiné silnou motivací k vyvinutí maximální snahy, aby bylo co možná nejdřív hůře.

            Silniční doprava je toho skvělým příkladem. Dokud jede a vozí na svých bedrech produkty naší práce od průmyslu přes stavebnictví až po obchod, vynakládá mnoho lidí obrovské úsilí na její restrikci. Ať již formou dalšího zdaňování, úřední šikany nebo přímého omezování činnosti, jak předvádějí zelení. Všichni jistě brzy uvidíme, zda, když se zpoza vzdálených obzorů amerického hypotéčního bankovnictví dostavilo hůře, budou naši odpůrci mít ještě odvahu přilévat olej do ohně.

            Tsunami, které americká finanční krize vyvolala, působí opravdu děsivě rychle a globálně. V době, kdy tento text opustí tiskárnu, budou noví padlí. Nyní kromě celosvětové snahy o stabilizaci bankovního sektoru, již začínají vyskakovat zprávy o přerušení výroby prvních automobilek. Jsem opravdu zvědav, zda zelení budou mít tu drzost oznámit národu: „Milí spoluobčané, naše rozběhnutá ekonomika začala poněkud klopýtat, je třeba jí přihodit ještě nějaké ty klacky pod nohy. Jen ať si pánové nemyslí, že si budou dál klidně zásobovat své továrny a exportovat hotové výrobky celý týden jako ve zbytku Evropy. Naše podniky si prostě v pátek dají společně s dopravci pauzu, to je na krizi nejlepší.“

            Jestli skutečně nebyl jejich záměr české hospodářství poškodit, asi si taková prohlášení odpustí. Mohli si ale odpustit celou blamáž, kdyby si napřed přečetli, jaká vozidla již ze zákona výjimku ze zákazů jízd mají a kterým je navíc udělována. Pravděpodobně by jim došlo, co všechno svými útoky na silniční dopravu ohrožují. S největší pravděpodobností hraničící s jistotou si ani veřejnost neuvědomuje, k čemu všemu jsou ty náklaďáky dobré, kromě toho, že zabírají pravý pruh na dálnici. Jen tak namátkou, koho zákon už nyní považuje za tak nezbytného, že ho velkoryse nechá jezdit po dálnicích a silnicích prvních tříd i v neděli: Přeprava sezónní zemědělské produkce, přeprava pohonných hmot určená k plynulému zásobování čerpacích stanic, přeprava zboží podléhajícího rychlé zkáze, pošta, hasiči, cestáři opravující silnice, opravy havárií vodovodů a kanalizací..... A další musí na ministerstvo, aby se dalo kupříkladu stavět i o víkendech, nemusely se vypínat elektrárny a jiné nepřetržité provozy a podobné maličkosti.

            Poučné čtení by to bylo i pro ty, kteří chtějí rozšířením zákazů zajistit přechod od silnice k železnici. Pumpy by se po naplnění jejich vizí přestěhovaly výhradně k železničním přejezdům, kde by probíhalo plynulé víkendové zásobování pohonnými hmotami, rovněž sklizeň řepky olejky a řepy cukrovky by v podání železnice byla zajímavým logistickým projektem. Zvláště v druhém případě by sekundárním přínosem byla eliminace podzimních zablácených vozovek a snížení nehodovosti, neboť kolejovým vozidlům smyk zaviněný příčným zrychlením vskutku nehrozí. A konečně, mohou-li se při opravě kolejí uplatňovat dvoucestná vozidla, proč by tomu nemělo být obráceně. S pomocí vlaků s přídavnými gumovými koly by jistě rekonstrukce na D1 nabraly rychlejší tempo.

            Otevře-li nastupující krize některým politikům oči, bude to sice malá, ale alespoň nějaká dobrá zpráva mezi mnoha špatnými. Ovšem rozhodující v následujících týdnech a měsících bude, aby tato krize spíš nezatlačila oči mnohým podnikům a dopravcům.

Martin Felix