Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            Parádní etudou na téma, jak se nejlépe zesměšnit i bez rolniček, předvedl tento úřad při zavádění značek přikazujících povinnou zimní výbavu. Nejdříve se zalekl své vlastní opovážlivosti osadit značkami naši nejvytíženější komunikaci D1, a to s těžko pochopitelným zdůvodněním, že by hňupi na letních gumách měli problémy při objíždění těchto úseků. Pak se vymýšlely žertovné varianty se zakrýváním značek či omezováním jejich platnosti aktuální teplotou a nakonec se značka vítězoslavně prdla na Vysočinu, ze které se neustále rozlézá směrem ku Praze i Brnu. Je to celkem jedno, protože skoro nikdo už na letních gumách v zimě dávno nejezdí a policie to stejně umí kontrolovat jen na parkovištích. Navíc se situace zcela vymkla kontrole na silnicích nižších tříd, kde si správci komunikací dávají značky dle vlastního uvážení a dle téhož uvážení o nich informují centrální orgány, takže v této republice nikdo s jistotou nemůže říci, kudy se bez zimní výbavy může a kudy ne. Jak velkou blamáž bychom si opět ušetřili, kdybychom opsali německé případně rakouské řešení. Pravda, neužili bychom tolik legrace a nevyrobili takové množství unikátních dopravních značek.

            Další kauzou, která by byla ještě komičtější, kdyby v jejím důsledku nezaplakaly nad výdělkem stovky řidičů, je nový systém získávání odborné způsobilosti, nové profesní průkazy a vše, co s tím souvisí. Stát stanovuje řadu termínů, na jejichž dodržování striktně trvá a drze provokuje občany ponoukáním, aby nenechávali vše na poslední chvíli. Sám zatím nejenže v předstihu neudělá zhola nic, ale naprosto padoušsky termíny pro něj závazné ignoruje a své zákonné povinnosti plní s mnohaměsíčním zpožděním. Například na termínu výměny starých průkazů za nové nekompromisně trval, ale byl je schopen vytisknout snad po třech měsících. Takže se vydávaly provizorní bumážky a do front se chodilo opakovaně. Kdo zapomněl nebo se ve státním bordelu dostatečně rychle nezorientoval, přišel o svou způsobilost, byť podloženou třiceti lety v profesi a milionem kilometrů bez nehody.

            To ovšem zdaleka není všechno. Pro nešťastníky, kteří budou muset projít nově koncipovaným 140ti hodinovým školením připravilo ministerstvo (samozřejmě jak jinak než dávno po termínu) sadu zkušebních otázek. Tvůrci tohoto testu projevili obdivuhodnou nekompetentnost, když leckde sami neví, která odpověď je správná, jindy správnou neznají vůbec a nabízejí pouze chybné. Celkem jistě se v kramflecích cítí v otázce pravidel silničního provozu, když zařadili 29 otázek na křižovatky a jiné dopravní situace a 10 otázek na dopravní značky. Ty však bohužel do oddílu UPLATNĚNÍ VNITROSTÁTNÍCH A MEZINÁRODNÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ vůbec nepatří, patří do autoškoly, kterou už má každý z uchazečů dávno za sebou. Meteorologické otázky typu „co je považováno za mimořádně teplý, resp. chladný den“ pak slouží patrně k uvolnění dusné atmosféry. Jestliže ministerstvo důkladně prověřuje orientaci budoucích profesionálních řidičů v křižovatkách a počasí, není potom divu, že se nedostalo na takové podružnosti jako nákladní list CMR a řadu dalších. Pro předpisově připraveného adepta je tedy tento test nesložitelný, což v důsledku znamená, že od 10. září nemohl legálně začít pracovat v hromadné přepravě osob ani jeden nový řidič. Nebýt krize, která problematiku nedostatku řidičů dočasně upozadila, je to přístup zralý na defenestraci. Minimálně by mělo být zachováno právo kopnout trapného šaška do zadku.

Martin Felix