Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            Většině občanů země včetně autora tohoto textu by to ještě před dvěma desítkami let připadalo jako utopie, sen, ze kterého by se promptně probudili u první hraniční závory se samopalem vzor 58 v týle a vlčákem zahryznutým do zadnice. Přesto žádné jásání není slyšet, ba ani hrdost ve tvářích spoluobčanů na ulicích nepozoruji, dokonce mi šťastnou chvíli vlasti kazí z Hradu ozývající se nespokojené brblání. Pravda, rozlézající se celosvětová krize a pohled na českou politickou scénu do značné míry ospravedlňují zachmuřené tváře, je ale přece škoda kvůli těžko ovlivnitelným negativním procesům opomenout ty pozitivní.

            ČESMAD BOHEMIA nepovažuje naše předsednictví za formální šaškárnu, ale za příležitost, jak se alespoň pokusit ovlivnit evropské směřování našich záležitostí. Vždyť heslo tohoto půlroku je Evropa bez bariér, a ať již s ním jeho tvůrci mysleli bariéry jakékoliv, je příležitost podívat se i na ty v silniční dopravě. Ale nejen na ně. Ono těch oficiálních totiž již mnoho nezbylo, vždyť v posledním tažení je i zákaz kabotáže. Nedělejme si ale iluze, po jeho pohřbu si úředníci ochranářských států vymyslí pro provádění kabotáže tak složité procedury, že na různých poplatcích a případných pokutách za jejich nezvládnutí vyberou víc, než bude činit potencionální zisk.

             Náležitou pozornost bude především třeba věnovat v poslední době velmi populárním balíčkům a knihám. Ano, s  balíčky a knihami různých barev – nejoblíbenější jsou bílé, černé a zelené – se totiž roztrhl pytel. Prokoušete-li se jejich hnusným jazykem, vypadá to, že hlavním důvodem jejich vzniku je ospravedlnit další zdaňování silniční dopravy a zajistit ještě masivnější přerozdělování peněz ve prospěch železnice. Přestože se jedná doslova o inflaci knihobalíčků, evropští politici jim neustále dopřávají sluchu a snaží se jejich mnohdy od reality zcela odtržené závěry uvést v život. Ani stoletá praxe s dotováním železnic, která stále nevede k jejich ziskovosti, je nenahlodá a snaží se stále do této černé díry přihazovat peníze vydolované na silnicích.

            Toto dolování se, jak už jsme zvyklí, děje pod pláštíkem externalit. To je třeba hluk nebo zácpy. Člověka by napadlo pomoci proti těmto negativním jevům stavbou protihlukových stěn a budováním infrastruktury. Tvůrci knihobalíčků poletující business třídou mezi Štrasburkem a Bruselem to z té výšky ovšem vidí jinak. Externality promítneme do mýta, silniční doprava a potažmo spotřebitelé přihodí a bude více peněz na rozdávání. Dokonce je v těchto bohulibých činnostech nijak nebrzdí ani současná krize. Proč by také brzdila, když nelze vypozorovat žádné souvislosti mezí ní a jejich milionovými platy.

            Nedá se tedy rozhodně říci, že by v průběhu našeho předsednictví nebylo v dopravě co řešit. Otázka je, jestli to zástupci našeho Ministerstva dopravy vidí stejně. V lecčem jistě ne, v řadě oblastí ano. Věřme, že se prosadí ty rozumné nápady jako sjednocení mýtných palubních jednotek či znovuzavedení delšího pracovního týdne pro řidiče zájezdových autobusů. Minimálně Unii vylekáme rozmáznutím nápadu našich povedených zelených na páteční zákazy. Vždyť kdyby se toho chytli i jinde, hrozilo by, že silniční doprava nestačí za ty zbylé čtyři dny vydělat dostatečné množství peněz nutných pro renesanci železnic a konečně i na ty letenky v business třídě.

Martin Felix