Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            je to bohužel stále platný bonmot, že dopravě a školství rozumí kde kdo, neboť autem jezdí skoro každý a nějakou tu školu jsme navštěvovali také všichni. V důsledku toho jsou zmiňované oblasti sužovány nadprůměrným počtem blbých nápadů.

            Obzvlášť pikantní situace nastávají, když shoda politických okolností a výše zmíněná kvalifikace pak umožní někomu takto erudovanému o daném oboru rozhodovat. Pěkný příklad byla třeba paní exministryně školství, která své blahodárné působení na veřejné školství sebekriticky odhadla tak, že své vlastní děti radši poslala do školy soukromé, na kterou její aktivity měly jen minimální dopad. Dnes by vhodnou adeptkou na nějaký řídící post nepochybně byla jedna nyní populární slečna učitelka, která jakýmsi nedopatřením natočila takové docela malé domácí porníčko. Třeba by mohla napsat osnovy pro rodinnou výchovu. Že by vám to přišlo poněkud nevhodné, ba téměř drzé? U nás v dopravě naprosto běžné.

            Třeba takový pan poslanec Šeich, který také nějakým nedopatřením nadýchal nedávno něco přes dvě promile. Vystřízlivěl (i když, kdo ví) a už navrhuje zákon, jak se vypořádat s alkoholem za volantem. Každý běžný řidič by si měl svůj automobil vybavit detekční trubičkou. Nevím, jak by mohla opilci odhodlanému vyrazit s dvěma a půl promile na silnici zabránit v jeho rozhodnutí, snad jen kdyby se trubičkou poranil nebo ji spolkl. Na řidiče hromadné dopravy osob a přeprav v režimu ADR je ovšem chystán silnější kalibr. Do vozidel této kategorie by měl být namontován přístroj, který by při identifikaci alkoholu v dechu řidiče znemožnil vůbec nastartovat.

            Nápad z dálky nemusí vypadat tak nesmyslně, zblízka ale poněkud podezřelý je. V první řadě to vypadá, jako by snad řidiče autobusů a nákladních vozidel s nebezpečným nákladem nikdo nekontroloval a jejich zaměstnavatelům bylo fuk, kdo a v jakém stavu jeho auta řídí a jak se do cíle dostane náklad, za který oni zodpovídají. Zapadá to do obecně akceptovaného obrazu, jak zlý dopravce Trautenberg honí svoji přiopilou a nevyspalou čeládku, aby ve zdevastovaných vozech ničila silnice a nervy pracujících, a to hlavně v neděli a tam, kde je to Krakonošovo.

            Pomineme-li, že reálná situace je poněkud jiná a že důmyslný alkoholik snadno přelstí patrně jakékoliv technické zařízení, zajímavá je ekonomická stránka navrhovaného projektu. V české republice je registrováno cca 20 000 autobusů a 35 000 držitelů průkazu ADR. Při předpokládané ceně okolo 40 tisíc korun za instalaci alkoholtesteru vychází odhad nákladů na jeden poslanecký nápad přes dvě miliardy korun. A to je odhad opravdu střízlivý.

            V žádném případě nechci bagatelizovat jakékoliv snahy o potírání alkoholu za volantem, stejně tak si nemyslím, že zmiňované přístroje jsou bezcennou technickou hračkou. Hračkou se bohužel stává doprava v rukou zákonodárců. Dvacet novelizací zákona o provozu na pozemních komunikacích během pár let a další desítky novelizací jiných zákonů s dopadem na motoristy hovoří zcela jasně. Pravda, počty mrtvých na našich silnicích pozvolna klesají, byť by mohly klesat rychleji. Co je příčinnou tohoto stavu, není ale příliš jasné. Zákony, dohled nad jejich dodržováním, vývoj pasivní a aktivní bezpečnosti vozidel, stav infrastruktury nebo změny chování řidičů? Faktorů je jistě více. Rozhodně ale bezpečnosti silničního provozu více prospějí sugestivní kampaně typu „Nemyslíš, zaplatíš!“ než tvůrčí rozmach našich zákonodárců, jenž se nese spíše v duchu „Já vymyslím, ostatní to zaplatí.“

Martin Felix