Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            Pro silniční dopravu však platí přístup odlišný. Stávající vláda jí ždíme co nejmocněji s tím, že si je vědoma její nezbytnosti, takže ji nezahubí docela. Asi tak jako jmelí nikdy nezadusí strom, na kterém si zvesela cizopasí, a klíště vás nevycucne úplně do sucha. Opozice pak slibuje lidu, že s náklaďáky zatočí definitivně, neboť na jejich užitečnost si vzpomene až s přicházející odpovědností za chod hospodářství. Výjimku tvoří strana zelených, která se silniční dopravu snaží decimovat z jakýchkoliv pozic, lhostejno zda vládních či opozičních.

            Názorně to předvedl v Otázkách Václava Moravce Roman Onderka, stínový ministr dopravy za ČSSD a primátor Brna. Na dotaz, jak dál s cenou dálničních známek pro osobní automobily, řekl: „Nechával bych ji v takovém stavu, jak je nyní, protože si myslím, že je to další zase "daň" pro občany České republiky. Já si myslím, že v období krize tady bychom neměli tuto záležitost řešit.“ Ovšem pro nákladní dopravu navrhuje naopak zvýšení mýta o 20 % s těžko uvěřitelným zdůvodněním: „Protože tato záležitost nesouvisí s finanční krizí. Ty kamiony prostě budou jezdit a budou huntovat Českou republiku.“ Tento podivný rozpor se dá vysvětlit dvěma způsoby. V prvním případě stínový ministr neví, že mýtné je také formou zdanění a zatíží nejen dopravce, ale i podniky a potažmo vzývaného občana, a současně také neví, že zvýšení mýtného o cca korunu bude mít vliv na tranzit cca nula. V druhém případě to ví, ale počítá s tím, že jeho volič je idiot, který rád vymění stovku ušetřenou za svou dálniční známku za zdražení všeho, co se veze po silnici, a možná i za své pracovní místo.

            Je pro mě trochu překvapující, že pro politiky je stále tak atraktivní nadbíhání voličům potíráním ďábla silniční dopravy. Přestože tato od státu nic nežádá, naopak mu docela slušně přispívá, její restrikce jsou pořád populární. Na druhou stranu nikoho moc nevzrušují miliardové injekce do bankovnictví a sanování krachujících automobilek. A tak velmi sympatickou se mi zdá iniciativa porno magnáta a zakladatele časopisu Hustler Larryho Flynta, který od amerického Kongresu žádá pro tamější průmysl pro dospělé finanční podporu ve výši 5 miliard dolarů. Argument, platíme daně jako ostatní a zaměstnáváme tisíce lidí, jejichž místa se vinou krize ocitla v ohrožení, nepostrádá logiku.

            Zatím je tato žádost vnímána jako kuriozita, výstřelek známého provokatéra. Kdo ovšem viděl Formanův film o tomto muži, ví, že jednou již vyhrál, i když to zpočátku také na to příliš nevypadalo. Osobně mu držím palce už jenom proto, že silniční automobilová doprava má u nás tak trochu image pornografie. Všichni ji znají, jejich služeb hojně využívají, ale rozhodně se s tím nikde nechlubí. Naopak politici se předhánějí v boji proti ní, vymýšlejí, jak ji co nejvíce omezit, kam ji schovat před očima veřejnosti. Možná by větší pozdvižení než hambaté obrázky v mobilu některého poslance vyvolalo odhalení bulvárního deníku, že zákonodárce si ukrývá ve svém přístroji fotky kamionů.

            Pokud by se však přesto nějaký zájemce o tento druh automobilového porna z řad politiků přece jen našel, mohu bezplatně a naprosto diskrétně zaslat ze svého bohatého archivu náklaďáky mnoha národností, rozličných barev, tvarů i velikostí, v pohybu i statické a v těch nejrozmanitějších pozicích.

Martin Felix