Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            jistě jste si všimli, že ČESMAD BOHEMIA usiluje letos svou kampaní Rok smíření o obroušení vyhrocených vztahů mezi námi, co mají něco do činění s kamiony, a zbytkem motoristů, s menší nadsázkou tedy zbytkem světa.

            Cesta ukazování prstem na druhého, v tomto případě osobní individuální dopravu, že on je ještě větší grázl, je trapná a nikam nevede. Volíme tedy postup vyžadující více sebevědomí: Víme, že nejsme stoprocentní, ale pracujeme na zlepšení. Případně nám ukažte, čím vás nejvíc rozčilujeme, a my se budeme snažit ne-li přímo odstranit, tedy alespoň co nejvíce podobné úlety eliminovat. To je smysl i telefonní linky propagované sloganem „Vytočil tě kamion, vytoč 790 299 100!“

            Samozřejmě je třeba počítat s tím, že naše snažení se prolne s osudem řady literárních postav. Jen tak namátkou mne napadá Don Quijote, jenž se tak statečně (a tak marně) postavil se zbraní v ruce větrným mlýnům, či otec mazaného Odyssea Sisyfos, kterému z vůle bohů nebude nikdy dopřáno dovalit svěřený balvan až na vrchol. Rezignovat na vyčištění dusné atmosféry na našich silnicích by však znamenalo opakované formování šiků politických populistů, kteří se budou prsit blbými nápady typů zákazu ježdění v pátek, zákazu předjíždění na dálnicích a časem třeba zákazu parkování na parkovištích.

            Myslím, že pokud se s touto filozofií ztotožní většina z nás, musíme se určitého kladného posunu ve vztahu s veřejností, médii i politiky dočkat. Avšak stejně mne nepřestává trápit otázka, proč jenom a právě velká auta musí tak bojovat za svou image, když statistiky nehodovosti jasně dokazují, že daleko více problémů mají s bezpečností ta malá. Na jeden z možných důvodů mě přivedl večerní poslech jednoho „pohodového českého rádia“, kde posluchači nechávali hrát písničky na přání svým blízkým. „Spoustu štěstíčka a zdravíčka posílá svému broučkovi Janičce její mužíček Vlastík.“ „Milý Blaníčku, zahraj písničku pro mého miláčka Peťulku k čtyřicátým narozeninám, pusinku na čumáček posílá Alenka.“ Prostě, co je malé, to je hezké. Někteří gratulanti pak v touze vyjádřit co možná nejsilněji své pozitivní city, přistupují k tak odvážným gramatickým krokům, že zdrobňují vedle podstatných a přídavných jmen i slovesa. Skutečně jsem slyšel, patrně podle vzoru hajinkat a papinkat, vyřčená i taková slova jako „..aby se ti všecičko dařinkovalo...“ Kampak my na tolik něžnůstek s kamionem. V tomto světle se stává pochopitelnou i okamžitá vlna odporu proti zkušebnímu provozu dlouhých souprav. Dvě takové soupravy by sice mohly zastat práci tří standardních, ale když ony by tolik strašinkovaly na našich silničkách ostatní autíčka.

            Ono dokonce ani nenajdete moc lidí, co by mělo nějak extra rádo vlaky. Ovšem takové vláčky! S těmi si hrál přece každý, dokonce jeden bývalý ministr dopravy to uváděl jako svou hlavní průpravu pro zastávání svého úřadu. Možná proto bude napříště vhodné směřovat svou pozornost k výrobcům hraček, modelů a především autodráh. Přes čestné výjimky zde nepochybně existuje široký prostor ke zlepšení. Tomáš Tomeček a Frankie Vojtíšek dělají se svými speciálními závodními trucky nejen čest nám všem, správný směr už naznačují i jejich příjmení. Teď jen aby se jejich tatřičky a renaultíci začaly hojně vyskytovat v poličkách našich ratolestí a depech jejich autodráh a máme u nastupující generace vyhráno. A holčičkám může zazpívat kamioňák s X-faktorem Zonyga. Ten je sice velkej až dost, ale tady to myslím vadit nebude.

            Nedělejme si však zbytečné iluze. Ať již budeme za lepší obraz v očích veřejnosti bojovat Rokem smíření nebo miniaturními kamionky, nikdy zcela nezvítězíme. Za úspěch lze v tomto případě považovat, že ani nebudeme poraženi.

Martin Felix