Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            na vlastní kůži jsem si vyzkoušel, jaká úskalí v sobě skrývá kombinovaná doprava. A to jsme nejeli nijak daleko, pouze jsme pod pražským Palackého mostem nalodili tahač Renault Premium a odvezli ho na Střelecký ostrov. Pro představu a příznivce kolejových vozidel to jsou dvě stanice tramvají číslo 17.

            Celou anabázi jsme absolvovali v rámci projektu Rok smíření, který by měl pomoci zlepšit vztahy mezi námi truckery a ostatní motoristickou veřejností. A protože motoristickou veřejností jsou nepochybně i děti, vypluli jsme jim naproti na akci Bambiriáda, kde se prezentují sdružení pomáhající školákům vyplnit smysluplně volný čas. My jsme jim zase chtěli ukázat, jak vypadá kamion zblízka, co vše musí profesionální řidič udělat proto, by se na silnicích ti velcí šťastně míjeli s malými, a naopak, na co si mají dát pozor ti malí v blízkosti velkých. Ale vzhledem k tomu, že na Střelecký ostrov, kde se akce konala, vedou z mostu Legií pouze schody, bylo třeba napřed překonat Vltavu, pokud možno suchou pneumatikou.

            Za tímto účelem se dostavila miniaturní lodička s pontonem, potetovaným kapitánem a dvěma lodníky. A tři televizní štáby. Co čert nechtěl, paluba byla o dobrých půl metru výš než nábřeží, a tak hoši začali z prkýnek a trámků budovat důmyslné nájezdy. Když po hodině nahlédli, že se jim to nepodaří, zarejdovali na příhodnější místo. Po řece to šlo hladce, ale aby se k němu ze břehu dostal i tahač, bylo nutno odnosit z náplavky několik nešikovně zaparkovaných automobilů. I to říční vlci zvládli a nalodění pak bylo dílem okamžiku. Plavba byla klidná, reportéři komerčních televizí nadšení. A to ještě netušili, jak dramatické bude vylodění.

            Invaze na Střelecký ostrov byla zahájena směrem od Národního divadla. Ovšem vysoký břeh a odlehčená hnací kola koníku na ocelovém plechu pontonu nevěstily nic dobrého. Ke slovu se opět dostaly trámky a prkýnka, jejichž jediným úspěchem bylo, že nikoho nezranily. Na řadu tedy přišlo lano a rekonstrukce pohádkového dramatu O veliké řepě. Za jeho konec se ochotně zapřáhly desítky skautských náčelníků, ba i pionýrských vedoucích, jejichž šlachovité postavy zocelené neúnavným lovem bobříků dávaly naději na úspěšné vytažení. Jejich nasazení a odpor sedmitunové řepy na lodi však nevydrželo lano a k velkému nadšení přítomných zpravodajců padli všichni kosmatí junáci na záda. Druhý pokus s lanem zapůjčeným lodivodem již slavil úspěch a červené premium tak mohutným zatroubením mohlo ohlásit konečné vítězství.

            O úspěchu naší účasti na Bambiriádě jsem z počátku nebyl zcela přesvědčen. Po letech bojů s různými zelenými aktivisty i politiky a přesvědčování médií, že nejsme vraždící monstra, jsem o kladném přijetí kamionu parkujícím v sousedství ležení Ligy lesní moudrosti měl jisté pochybnosti. Skutečnost ale byla velkou satisfakcí za naše snažení. Nadšení stovek kluků a holčiček, kterým jsme čtyři dny pomáhali po schůdkách za volant prohlédnout si ten óbrovský náklaďák, bylo nepředstírané a neutuchající, stejně tak jako jejich snaha, co nejlépe ten náklaďák nakreslit. I leckterý tatínek si s chutí vyzkoušel posez v králi silnic. Několik maminek překvapilo svižností, s jakou se vyhouply do kabiny, aby mi pak se spikleneckým pomrkáváním objasnily, že to není tak dávno, kdy stopování kamionů bylo jejich hlavním způsobem dopravy.

            Opravdu jsem během celého tohoto podniku nezaznamenal ani jednu negativní reakci a někteří rodiče kupodivu sami ponoukali svá dítka, jak by bylo pěkné stát se řidičem kamionu. Kdekdo se pochlubil, že jeho příbuzný nebo alespoň známý také jezdí s tirákem. Dokonce i náš bezpečnostní výklad byl přijímán se zájmem a nebyl jsem častován sveřepými pohledy jako v dobách, kdy jsem se děti snažil zasvětit do tajů českého jazyka a literatury.

            Jak dopadne Rok smíření, nevím, ale na Střeleckém ostrově byla určitě válečná sekera mezi silniční nákladní dopravou a veřejností zakopána velmi hluboko.