Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

            přestože je zima ještě relativně daleko, už na nás v obchodech pozvolna začínají vystrkovat růžky Vánoce. Nevadí, že jsme země, mezi jejímiž obyvateli je pouze slabá čtvrtina věřících. Rituály spojené se zimním slunovratem v podobě nákupu dárků, strojení stromečku, zpěvu koled a pojídání kapra s bramborovým salátem máme hluboce zakořeněné. V posledních letech jim však roste jedna nečekaně silná konkurence. Zimní pneumatiky.

            Abych se náhodou při označení tanců okolo zimních pneumatik za rituál neblamoval, zapátral jsem na internetu ve Wikipedii po přesném významu tohoto slova. A byl jsem až dojat, jak hezky sedí. Posuďte sami. Rituál (z latinského ritualis = obřadný) je způsob chování založený na tradičních pravidlech, který díky své opakovatelnosti slouží k upevnění společenské organizace a norem. Tak tradici máme už letitou. Osobně mne zimní pneumatiky zaměstnávají deset let zhruba stejně intenzivně jako kapr se stromečkem dohromady. S upevňováním organizací a norem je to ještě zřejmější. Co by si bez tohoto tématu počaly sdělovací prostředky, ministerstvo dopravy a zákonodárný sbor? Čím jiným by v zimních měsících ospravedlnily svou existenci? A jak krásně kauza zimní pneumatiky potvrzuje obecně přijímanou normu, že za všechno mohou náklaďáky!

            Letošní první ministerský výkop na toto téma potvrdil i druhou část definice, která říká, že rituál může vést až k extázi, k vytržení. To je podporováno hudbou, zpěvem, osvětlením, užíváním symbolů, vonnými kuřidly apod. Po letitém vysvětlování, co je vlastně zimní pneumatika a jestli se vyrábí pro nákladní vozidla, mudrování o uzákonění jejich používání, zavedení unikátní značky povinná zimní výbava a zmatcích okolo její platnosti přichází bizarní nápad, že na Vysočině na D1 se bude tato značka se symbolem vločky přikazující povinnost mít zimní výbavu vztahovat pouze na vozidla nad 7,5 tuny. Osobní automobily prý už stejně zimní pneumatiky většinou mají a nejvíc škody způsobují, jako vždy, kamiony. Uznejte, že z toho jsou cítit vonná kuřidla na dálku. Rovněž všichni dopravní odborníci u vytržení jen zírají.

            Není třeba rozvíjet scénáře, jaké zajímavé dopravní situace by vznikly uvedením tohoto opatření do praxe. Nepochybně se ještě několikrát změní a dříve nebo později dojde na všeobecnou povinnost používání zimní výbavy. Za pozornost spíš stojí, jak dobře tenhle nesmysl ilustruje postoje našich politiků k silniční dopravě. Začali to zelení s nápadem odstavit v pátek a přes víkend kamiony, aby voličům usnadnili cestu na chatu, pokračoval stínový ministr dopravy za ČSSD pan Onderka s proklamací, že v krizi by zvýšení ceny dálniční známky o 100 korun zruinovalo obyvatelstvo, ale je třeba zvýšit mýtné pro nákladní vozidla, protože to se nikoho nedotkne. Nyní patrně nad zdravým rozumem zvítězil strach, že by se kvůli nutné koupi zimáků mohl urazit strýc z Vysočiny, takže se tato povinnost nechá pouze pro ty kujóny kamióny, neboť jim to po sněhu nejede a vůbec je na ně třeba pevná ruka. Okolo voličů v osobních automobilech našlapujme zlehounka po špičkách, abychom nezavadili o jejich kuří oko, případně peněženku. Řešení bezpečnosti silničního provozu, stavu a financování infrastruktury pak provádějme restrikcí a zpoplatněním nákladní dopravy. Její padoušství je všeobecně odsouhlaseno, a proto se proti ní my, politici naslouchající hlasu a přáním lidu, spojíme s tímto lidem a společně jí nakopeme do zadku. Prostě vědí, že „rituály nepodléhají účelové racionalitě, mohou však mít významné funkce integrační“.

            I letošní zimu tedy počítejme s tím, že na rodinné úrovni se za zvuku koled a vonící purpury semkneme pod rozsvíceným vánoční stromečkem, zatímco v občanské rovině pomůže integraci naší společnosti vůně pryže zimní pneumatiky se symbolem vločky.

Martin Felix