Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

Jiným takovým zajímavým příběhem, kde se ten zdravý rozum musel ke svému vítězství propracovávat po dlouhé měsíce přes řadu soudních instancí, je případ cestující domáhající se odškodného za pád v autobuse. Dle informací v tisku šlo ve zkratce o to, že jakási dáma se za jízdy místo toho, aby seděla připoutaná na sedadle, hrabala v kufru a v zatáčce spadla do schodišťové šachty. Požadovala po dopravci 34 tisíc korun za to, že si natloukla, jelikož nebyla řádně poučena. Jeden by řekl, že když dospělá osoba porušuje předpisy, snaží se porušit fyzikální zákony a v důsledku toho si nabije ústa, příjme důsledky svého pochybení jako ponaučení pro příště. Jak kdo. Patrně inspirována verdikty amerických soudů, rozhodla se natlučená paní svou hloupost a nešikovnost zpeněžit. Nejprve jí byly peníze přiklepnuty, poslední verdikt zní pro dopravce příznivě a raněná cestující má v ruce místo peněz pouze soudní rozhodnutí o své fyzické a duševní kondici. A řekl bych i morální.

Odpovědnost dopravce je ovšem téma obrovsky široké a neomalená potížistka je jen kapkou v moři, byť pro svou grotesknost mediálně velmi zviditelněná. Daleko větší a i podstatně dražší jsou nezvaní cestující v kamionech. Takových dvacet ilegálů v pomerančích mnohdy může znamenat mnohaleté vězení pro řidiče a likvidační pokutu pro firmu. Bolavým místem naší právní úpravy je i zodpovědnost za přetížení vozidla. O problému se začalo intenzivněji diskutovat po přijetí kontroverzního zákona, jenž umožňuje na základě měření dynamickými vahami automaticky udělovat pokuty. Takové zařízení, které by bylo stanoveným měřidlem, ovšem zatím není k dispozici. Není divu, k dispozici není nikde na světě, protože měřit přesně hmotnosti na nápravy, když pro jejich povolenou výši hrají roli centimetry vzdálenosti mezi těmito nápravami, je stále poněkud sci-fi. Nechme teď stranou, jak se k celému problému postaví nová politická garnitura, zda se budou zvyšovat tolerance pro stanovená měřidla, měnit zákon a nebo se opět budeme soudit. Pozitivní zprávou je, že Ministerstvo dopravy se konečně podařilo přesvědčit, že za přetížené vozidlo musí nést svůj díl zodpovědnosti i odesilatel, neboť ten je mnohdy právě jako jediný k takovému jednání motivován a nezřídka jako jediný také nakládku ovlivňuje.

Je samozřejmě těžko předvídatelné, kdy a jak skončí legislativní pouť, na jejímž konci by měl řidič a dopravce zodpovídat pouze za hmotnost nákladu uvedenou v dokumentech a to, co bude navíc, by šlo za odesilatelem. Nepochybně by se tak předešlo mnoha nespravedlnostem a problém přetěžování by to řešilo systémověji, levněji a také i úspěšněji než připravovaná kouzla s dynamickými vahami. Uznávám, že velkým minusem je, že by na tom nikdo tolik nevydělal. Uvidíme tedy, zda výše zmiňovaná vítězství zdravého rozumu nebyla pouze výjimkou potvrzující pravidlo. Protože upřímně, zavedení spoluodpovědnosti odesilatele zdravým rozumem silně zavání.