Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
jaro vypuklo již definitivně, začíná motoristická sezóna. Pro ty, kdo se dopravou živí, je sezóna celoroční, a tak nastávající období přinese profesionálům spíš problémy.

    Hustou situaci na referátech dopravy (dříve dopravních inspektorátech) ještě zahustí mistři volantu, kteří si zde na zimu uschovali své registrační tabulky (dříve státní poznávací značky), čímž ušetřili na povinném ručení a rovněž ušetřili svá autíčka před marastem zimních silnic. Ta radost pro nás ostatní, až prvně vyrazí na chaty honit krtky na zahrádku ve svých zatuhlých automobilech, řízených zatuhlými údy vedenými ještě zatuhlejšími reflexy.

    Rovněž policie probuzená hřejivým sluníčkem ze zimní letargie jistě rozpoutá mohutné bezpečnostní akce. Jen aby zas nezůstalo u maskovaného radaru na rovném přehledném úseku a pro jistotu schovaného za cedulí začátek obce. Určitě je milion nebezpečnějších dopravních přestupků, ale když ono to tak láká. Nemusí se nic složitě dokazovat, všechno je jasné a při troše štěstí se člověk i opálí.
Již tradičně se nám chystají komplikovat život ropní paraziti. Šejkům pod turbany nevidím, takže cenu ropy na světových trzích předpovídat nehodlám, k té je třeba přistupovat jako k počasí, to také ovlivňovat nemůžu, a tak se nebudu zbytečně rozčilovat. I když pravda, cenová politika těchto majitelů světového nerostného bohatství někdy připomíná spíše než aprílové počasí živelnou katastrofu. Máme zde však ještě rafinerie a přímo prodejce u benzinových stanic. Nehýbe-li se výše zdanění (stát schlamstne přibližně polovičku) závisí cena benzínu a nafty na ceně surové ropy a kursu dolaru. Údajně. Ve skutečnosti daleko víc závisí na počasí. Jak zasvítí sluníčko a vylezou petrklíče, i kdyby grafy znázorňující rozhodující veličiny strmě padaly dolů, v rafineriích a u pump si je asi otočí vzhůru nohama a plaťte.

    Poslední březen nám také přinesl změnu zimního času na letní a na silnicích pak především konec povinnosti svítit ve dne. Zdá se, že někteří řidiči to opět pochopili tak, že s příchodem letního času zhasnou a rozsvítí zas při přechodu na čas zimní. A to bez ohledu na denní dobu a světelné podmínky vůbec. Opravdu jakákoliv benevolence v zákoně, spoléhající na zdravý rozum se vždy tvrdě vymstí. Možná kdyby někdo určil, že nejčastěji prší na jaře a na podzim, kdy je stírání povinné, šetrní majitelé by pak v létě ukládali stírátka svých vozů doma na bezpečné místo, šetříce tak jejich pryž a sobě nervy z obav před jejich zcizením.

    Jaro ovšem nezačíná pouze na silnicích, ale silnou explozi života zažívají i rybníčky a louže, ležící mnohdy v bezprostřední blízkosti cest. Právě v nich se miliskují jarním sluncem rozmražení obojživelníci a posléze posílají do světa hejna pulců. Problém ale je, že ke svému druhému živlu - vodě - lezou po zemi a mnohdy i po silnici. Zrovna při své poslední vyjížďce na kole jsem potkal takovou nezodpovědnou dvojici, a to dokonce pod horizontem a za zatáčkou. Statná ropucha si nesla na zádech svého zhruba polovičního, leč láskou úplně zpitomělého partnera a nijak s přechodem nebezpečného úseku nespěchala. Protože se s ropuchami mazlím přece jenom dost nerad, jemně, ale důrazně jsem teniskou onen rozvášněný párek popoháněl ke krajnici. Naštěstí jsme to stihli a nikoho z nás nic nezajelo, a tak se v duchu pasuji na kmotra nějaké té stovky pulců.

    Vím, že v autě nebo kamionu by tohle asi byl problém, ale v blízkosti vodní ploch zpomalit a vyhnout se, to by někdy šlo. Zvlášť v takové choulostivé situaci.

Martin Felix
tiskový mluvčí Sdružení