Vybírám namátkou pár titulků, které se poslední dobou objevily v novinách: „Miele rozšiřuje závod, kam přijme 200 nových zaměstnanců, a plánuje vybudovat logistické centrum", „Stát slíbil investiční pobídky za 12 miliard, přes čtvrtinu výrobci pneumatik Nexen, který zaměstná až 1 500 nových lidí..." Jsou to dobré zprávy, nebo to jsou špatné zprávy? Vzhledem k tomu, že máme v EU nejnižší nezaměstnanost, která dle výpočtů Úřadu práce ČR činí 4,8 % a dle Českého statistického úřadu pouhých 3,4 %, jsou to zprávy zvláštní.
Určitě záleží hodně, z jakého úhlu se na takové informace díváme. Politici, alespoň ti, kteří jsou toho času u vlády, se na to dívají s velkou dávkou hrdosti. Většinou se při podobných příležitostech chopí lopat a dělají první výkop, případně důležitě poklepávají kladívky na základní kameny. Po dokončení investice zas nadšeně stříhají pásky a připíjí si šampaňským. Konkurentům vyrábějícím stejný sortiment asi nabíhá na čele žíla a zatínají pěsti, alespoň ti bez pobídek určitě. Daňový poplatník možná dumá, proč svými penězi dotuje ty nejbohatší nadnárodní firmy, když sám má málo. Zelený se u slova logistický terminál zasnil nad přístavem proťatým vysokorychlostní železnicí a probudí se, až zas o několik procentních bodů poklesne podíl vlaků na nákladní dopravě, samozřejmě ve prospěch kamionů. A jednoznačný pohled na to patrně nemá ani silniční dopravce. Ví, že nové fabriky znamenají i pro něj novou pracovní příležitost, ale neví tak docela jistě, kdo tu práci udělá.
Asi ani samotní majitelé nových továren nespoléhají na to, že by se před jejich vraty tísnil dav prácechtivých dělníků s čepicemi poníženě zmačkanými v rukou. V zemi s nejnižší nezaměstnaností by to bylo vskutku překvapením. Vždyť podle portálu Profesia.cz tvoří jejich nabídky práce pro autoprůmysl v posledních třech letech 13-14 % z celkového počtu všech inzerovaných pozic i přes to, že hrubá mzda je v automobilovém průmyslu aktuálně o 17 % vyšší, než je celorepublikový průměr. Jistě z velké části tak investoři spoléhají na agenturní pracovníky z okolních zemí v horší kondici. Přestože je nepochybně čekají problémy s jejich dopravou, ubytováním i rekvalifikací, stále to bude jednodušší než sehnat šikovné, zodpovědné a loajální řidiče. Uvědomují si to i politici s lopatami, kladívky a nůžkami v rukou?
Zatím ojedinělou zprávou, že ano, je informace o záměru vybudovat testovací polygon pro autonomní vozidla a současně na D2 mezi Brnem a Bratislavou vyzkoušet tzv. chytrou dálnici, kde jednotlivá auta komunikují sama mezi sebou a současně i s dálnicí. Ještěže nevybrali D1, kde v uzavírkách mají mnohdy celé hodiny i řidiči na to, aby spolu komunikovali, a komunikace mého auta s dálnicí se projevuje tak, že z něj sem tam něco upadne. Nicméně, zdržíme‑li se pošklebků, zdá se, že tato budoucnost je blíž, než se zdá. Někdo říká, že po roce 2030 bude řízení auta jen takovou sportovní kratochvílí pro nadšence, Mercedes odhaduje první zcela autonomní vozidla za deset let, Tesla ještě dřív, jenom s nimi zatím poměrně často bourá. Nejvíce hlavu všem ale zamotává legislativa. Vyřešit otázku jak naprogramovat stroj, když jsou na výběr jen dvě špatné možnosti končící neodvratně tragicky, nemá zatím řešení. Abychom nakonec nedopadli tak, že před každým autonomním vozidlem povinně půjde muž s červeným praporkem. Ovšem řešení nemá ani chronický nedostatek řidičů, jejich nahrazení autopiloty se už teď zdá pro mnohé snazší cestou než jejich doplňování z klasických lidských zdrojů.
Martin Felix
