Glosa - Jak vyhrát bitvu o billboardy

2017 9

Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,

opět se nám rozhořela bitva o billboardy podél dálnic. Je to o to zajímavější, že bitva už jednou byla dobojována, a sice v roce 2012, kdy byl přijat zákon o jejich odstranění, a poté začalo pětileté přechodné období, aby to nebylo tak kách. Daný čas evidentně majitelé reklamních ploch nevyužili k jejich postupnému útlumu, ale naopak k přípravě protiofenzívy. Jde se na to politicky přes skupinu 17 senátorů i typicky švejkovsky přelepením billboardů českými vlajkami s tím, že už to teď jako reklamní plochy nejsou. Paradoxně tento krok spíš upozornil na to, že jich podél dálnic je opravdu hodně.

Veřejné mínění v této věci je rozděleno na dva tábory. Jedni tvrdí, že reklamní poutač má již ze své podstaty poutat pozornost, tudíž ji odvádí od dění na silnici, a je tak potenciálním ohrožením bezpečnosti. Navíc lze do něj nabourat. Druzí jsou toho názoru, že billboardy alespoň oživují nudné dálniční přesuny a v krajním případě mohou být i zdrojem zajímavých či dokonce důležitých informací. Tuto skupinu bych ale chtěl upozornit, že zvláště v předvolebních časech se mohou v denně se opakujících kolonách snadno na několik hodin ocitnout v obklíčení oduševnělých tváří politiků. A zde se jistě shodneme, že v takovém případě se o nebezpečné ohrožení zdraví jedná zcela evidentně. Existuje ale i třetí tábor, který si myslí, že o žádnou bezpečnost vlastně ani nejde, ale jde především o prachy. Vzhledem k závratnému počtu billboardů to jistě nebude názor úplně scestný a prachy úplně malé.

Přestože situace vypadá poněkud nepřehledně, měl bych jednoduché řešení, které by uspokojilo všechny strany. Billboardy u dálnic budou, ale pouze na přilehlých parkovištích. Nikdo tam do nich nenabourá, plno je tam pořád a kdo se jó nudí za volantem, snadno na ně popatří. Ale protože parkovišť je žalostně málo a rozhodně by provozovatelům venkovní reklamy nestačila k uplacírování všech jejich poutačů, nechť se finančně i organizačně zapojí do jejich budování. V obou disciplínách se ukazují podstatně schopnější než státní úřady. Pravda, na ŘSD již pracovní skupinu na řešení nedostatečné kapacity parkovacích ploch máme, ale nějakých viditelných výsledků jsme se stále nedočkali. Kamiony parkují, kde se dá a mnohdy i nedá. V poslední době si pro výkon odpočinku obzvláště řidiči z Polska, Rumunska a Ukrajiny oblíbili nájezdy na dálnice a dokonce i připojovací a odstavné pruhy, kupodivu za nečinného přihlížení policie. Až přijde nějaký megaprůšvih v podobě sešrotovaného autobusu, všichni začnou dštít oheň a síru na kamiony, místo aby se ptali, proč policie nekonala, stavitelé nestavěli. Nijak viditelně se ani nehýbe oživování již existujících, ale z hygienických či bezpečnostních důvodů zas uzavřených parkovišť. Chápu, je to běh na dlouhou trať a navíc je zcela zřejmé, že žádná stavba ve prospěch kamionů a silniční dopravy vůbec nemá na růžích ustláno. Když se na konci srpna objevila zpráva, že Správa železniční dopravní cesty chce v příštích letech dát do nádraží přes osm miliard korun, nikdo ani necekl. Objeví­li se někde informace o stavbě parkoviště pro kamiony, okamžitě pozvednou svůj protestní hlas profesionální ekoteroristé společně s místními starosty přilehlých obcí. Podle nich se již přežila tisíce let tradovaná pravda, že budování dopravních cest přináší bohatství a prosperitu, ale naopak dnes platí, že je zdrojem bídy, zmaru, zoufalství a černého kašle. I zde by reklamní agentury mohly být velmi užitečným pomocníkem. Vždyť mnohdy dokážou velké části obyvatel vnutit věci, které na rozdíl od kamionů opravdu nepotřebují, a politiky, kteří jejich život ničí daleko brutálnějším způsobem než všechny náklaďáky světa dohromady.

cz

Uživatelská sekce

E-shop Přihlásit se