Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
přestože se už půl roku na nás valí zprávy o šílených cenách elektřiny, skutečnost, zdá se, není tak dramatická jako novinové titulky. Vánoční výzdoba měst září jako každý rok a prodeje elektromobilů prudce rostou. Dle statistik je to přesně 56procentní navýšení. Když to ovšem dočteme do konce, zjistíme, že tento strmý růst znamená dva elektromobily z každé stovky prodaných aut, zatímco před rokem to byl pouze jeden elektromobil a kousek. U nákladních vozidel je nárůst procentuálně ještě dramatičtější, ale absolutní čísla jsou úplně komická. Přestože průzkumy hovoří o tom, že nadpoloviční většina obyvatel ČR si přeje snižování emisí, jejich chování v dopravě o tom tak úplně nesvědčí. Stále významně například roste obliba SUV, jejichž registrace dosáhla již téměř polovinu ze všech nově pořízených aut. Taktéž se zvyšují prodeje benzinových motorů na úkor dieselových, takže se zdá, že nejraději bojujeme proti emisím v benzínovém SUVéčku. Jak to tak vypadá, je naše uvědomělost stran emisí poněkud chabá, a proto je třeba ji posílit. Této příležitosti se chopilo uskupení Festival svobody a umístilo nám na Letnou klimatické hodiny. Tyto hodiny na svých elektricky úsporných digitálních ukazatelích odpočítávají konec světa zapříčiněný oteplením o 1,5°C, který nastane za necelých sedm let. Jsem zvědav, jestli to obyvatelstvo vyděsí natolik, že se zbaví svých přerostlých pseudo terénních automobilů a naskáče do tramvají. Obchodníci s koncem světa mají v českých zemích bohatou tradici sahající do dob husitství. Ne vždy však kolaps své mylné předpovědi přečkali ve zdraví, a proto i hodiny ozdobí prostranství zbylé po Stalinově pomníku pouze na měsíc. Ostatně vrtkavost politických instalací na tomto místě je příslovečná.
Když už tam ale ty 35 metrů široké ukazatele času máme, klidně bych je tam nechal, ale přeinstaloval bych je, aby ukazovaly, kolik vteřin, minut hodin a staletí zbývá do dokončení naší dálniční sítě. Ostatně z oken ministerstva dopravy je tam přes Vltavu pěkně vidět. Vzhledem k tomu, že letos se podaří otevřít 21,2 km nových dálnic, což kopíruje roční průměr za posledních deset let, hodiny by bylo třeba provozovat ještě velmi dlouho. Rovněž dlouhodobého využití by si tento pekelný stroj času užil při zobrazování plynutí doby nutné k dobudování chybějících míst na parkování kamionů na českých dálnicích. Uvidíme, jaký vliv na tuhle bolavou patu naší infrastruktury bude mít výstavba rychlonabíjecích stanic pro netrpělivě vyhlížené elektrické kamiony. Zrychlí se, nebo to naopak bude polibkem smrti? Ale i kdyby se stal zázrak a světelná časomíra se dopočítala konce všech těchto projektů, máme zde ještě jednu záležitost definující abstraktní pojem nekonečno: oprava dálnice D1.
Kromě jistoty pozemních prací na D1 se ovšem nelze spoléhat na zhola nic. Cena nafty během roku klidně stihne skákat o třetinu nahoru a dolů, přeprava námořního kontejneru, která se vyšplhala na závratných 14 tisíc dolarů, spadla během roku na 3 600 USD. Cena automobilové techniky zatím míří pouze směrem do oblak, protože není co prodávat a čekací doby připomínají časy státního plánování. Ale všeho do času, i tady může nastat razantní obrat. V této souvislosti si musím povzdychnout, kolik odborníků máme na to, co se stane za deset či patnáct let, ale jen málo kdo se svými prognózami trefí na pár měsíců dopředu. A nemám na mysli jen klimatology věštící na desetiny stupně, co bude v roce 2050, versus televizní rosničky marně spekulující 20. prosince o bílých Vánocích.
Bez ohledu na časový údaj na klimatických hodinách a počet poničených uměleckých artefaktů a přilepených aktivistů si ale dovolím zaprognózovat osobně, že blížící se rok 2023 bude ještě pro silniční dopravu z podstatné části ve znamení spálených uhlovodíků.
