Většina periodik závislých na počtech čtenářů a z nich vyplývajícího zájmu inzerentů sází na špatné zprávy. Není to žádné specifikum dnešní doby, černá kronika byla velmi oblíbeným sloupkem i v Rudém právu za minulého režimu. Klidně můžeme jít ještě dál. Kramářské písně vznikající od 16. do 19. století nebyly mezi lidem tak oblíbené, protože snad líčily úspěchy panovníkovy, ale za svou popularitu vděčily příběhům morbidním, strašidelným a krvavým, prostě veskrze zprávám negativním. Transport magazín má tu výhodu, že o vaši přízeň usiluje aktuálními příspěvky s odbornou tématikou, k nimž žádné kladné nebo záporné znaménko emocí nelze připisovat. A v úvodníku si dokonce v zájmu psychické hygieny mohu občas dovolit i vyloženě pozitivní přístup. Tedy když sám rozdýchám ten informační smog blbých a ještě blbějších zpráviček.
A to se mi právě podařilo, když jsem na YouTube objevil propagační film na Tatru 603 z roku 1962. V hlavní roli zde účinkuje dvoubarevná šestsettrojka, jejíž řidič v bílých rukavičkách ukazuje pánovi s noblesní dámou vedle sebe na sedadle (ano, jsou tam vepředu tři a nemají bezpečnostní pásy), co všechno tenhle vůz dokáže. Místo losího testu předvádí slalom na Strakonické výpadovce, středověké uličky Českého Krumlova bere řízeným smykem, předvede i terénní jízdu s brodem, v zasněžených velehorách je nedostižný mezi sněhovými bariérami. Protože maximální rychlost uznává pouze tu konstrukční a nikoliv stanovenou dopravními značkami, dostane se mu brzy policejní pozornosti. Policie ovšem ze všeho nejvíc připomíná kompars z amerických grotesek o strážnících a její pronásledování je odsouzeno k nezdaru. Je to prostě úžasná dvanáctiminutová esence nekorektnosti. Považte, dámě dokonce během hektické jízdy šofér připálí cigaretu a navíc je dáma krasavice a nosí kožešinovou čepici.
Na konci se samozřejmě ukáže, že akční honička s legračními četníky byla vlastně testovací jízda s policejním doprovodem. Ale to je jen zanedbatelná úlitba tehdejší cenzuře, kterou by dnes nespolkl ani ten nejprostomyslnější aktivista. Jinak film plní všechna tajná přání. Krásný vůz s krásnou ženou s šarmantním mužem po boku, ďábelsky rychlá jízda korunovaná vítěznou honičkou s policajty. Naplnění touhy jet svobodně kam chci, jak chci a kudy chci. Dnes jsou ovšem takové touhy společenské tabu. Protože podobné touhy zatím nelze zakázat ani elektronicky evidovat, je na ně nahlíženo jako na nějaký atavistický přežitek, který v sobě slušný člověk již dávno potlačil. V současnosti se vysocí státní představitelé a straničtí bossové předhánějí sliby, kdo bude v budoucnu víc a lépe kontrolovat či kdo vymyslí lepší udavačský systém, protože potencionálně jsou všichni zloději a silniční piráti. Tenhle přístup, zdá se, minimálně třetině voličů docela konvenuje. Ale musím je ujistit, že ani ztrestání všech domnělých nebo i skutečných hříšníků jim jejich osobní štěstí nepřinese. A já se klidně přiznám, že atavistické choutky v sobě obzvlášť takhle před prázdninami stále mám. Nemusím se zrovna honit s četníky, ale touhu jet si kam chci, jak chci a kudy chci považuji stále za legitimní, i když už ta zlatá šedesátá, kdy to bylo v módě, dávno minula. Opravdu doporučuji vygooglit si tenhle snímek s dvoubarevnou šestsettrojkou uhánějící krásnou krajinou, romantickými uličkami a snad všemi podnebnými pásy, je to zaručený lék proti blbé náladě.
