Ujede, spadne nebo se jenom zvlní či popraská? To jsou otázky, které napadají českého motoristu, když se jednou za čas podaří otevřít nějaký nový dálniční úsek. Letos bychom k Vánocům měli obdržet obzvláště vypečený rohlíček, pardon, kousíček dálnice D8. Vánočním nákupům v Drážďanech se tak otevře zcela nová dimenze. O tom si nákupy ve Vídni, Linci, Vratislavi či Katovicích mohou nechat stále jenom zdát. Ovšem je hádanka, jak dlouho to vydrží. Jestli do prvního deště, oblevy nebo jiné přírodní katastrofy? Nechci si utahovat z našich budovatelů dálnic, vím, že to mají těžké. Musí se potýkat s mnoha korupčními, politickými a ekologickými tlaky a protitlaky a do toho se jim jistě ztrácejí na stavbách lopaty, kolečka i písek. Jenže v případě Dé osmičky mě vážně naštvali. Tentokrát se totiž bohužel ukázalo, že v lecčems měli pravdu notoričtí kverulanti z Dětí Země, kteří tvrdili, že vést dálnici tudy je blbost. Tak krásně se už před tím znemožnili různými zdržovacími boji, třeba na D5 o obchvat Plzně, a teď tohle.
Někdy se ale příroda postaví i proti spřáteleným stranickým sekretariátům a předvede jim, jak by jejich nápady vypadaly v praxi. Například zelený pražský zastupitel pan Štěpánek by rád viděl místo magistrály bulvár pro pěší, a to bez ohledu na stav Pražského okruhu. Koncem listopadu však náhle vytrysknuvší mocný pramen vody na magistrále v blízkosti Pavláku na dva dny přerušil dopravu na této tepně. Ukázalo se, že i když druhý směr v ulici Legerově zůstal nedotčen, pěší bulvár vznikl rázem po celé Praze i na přilehlých dálnicích. Abychom byli přesní, nešlo tedy o úplně přírodní pramen, pouze prasklo potrubí z roku 1884. Vida, jak v tom mocnářství stavěli taky nekvalitně, vždyť ty jejich trubky pod silnicí nevydržely ani mizerných sto padesát let. Podobně asi bude zírat pan Dolínek, jestli se mu podaří prosadit avizovaný zákaz vjezdu do Prahy pro všechna nákladní vozidla delší dvanácti metrů. To se budou tvořit pěší bulváry možná i za hranicemi Středočeského kraje.
Abychom do nového roku vstupovali optimisticky, lze zahlédnout mezi padajícími vločkami i záblesky dobrých nápadů. Po několikaletých peripetiích s registrem vozidel se zdá, že by nám už v příštím roce mohl dokonce zjednodušit život. Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích počítá s tím, že nově už nebudeme muset kvůli změnám v registru vozidel chodit jen na úřady v místě bydliště nebo sídla firmy, ale budeme je moci vyřizovat na jakémkoli úřadu obcí s rozšířenou působností. V novele stejného zákona by se mělo objevit, že Česko začne uznávat doklady o technické kontrole vydané v zahraničí, čímž odpadne nutnost kontrol při dovozu. Navíc by se měla v rozumné míře i zvětšit konkurence STK, což by v důsledku mělo vést ke zlevnění i lepší dostupnosti. Nechci to zakřiknout, ale to skoro vypadá jako pokrok. Zbývá už jen, aby se rozumným směrem pootočily i některé evropské země a uznaly, že řidič náklaďáku projíždějící jejich zemí není totéž co pracovník vyslaný na dva roky postavit u nich elektrárnu. V případě Francie to již začali řešit mezi sebou přímo prezidenti, takže „vejš" už to asi nepoženeme a počkáme si na výsledek. Není‑li tedy na místě očekávat rok 2017 přímo s optimismem, určitě do něj vstoupíme minimálně se zvědavostí.
