Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
voda, země, vzduch, všechno už začíná být přeplněné. Nevraživost uživatelů daných prostředí roste stejně jako bezohlednost i nárokovost různých nových malých skupin majitelů čerstvě vynalezených dopravních prostředků. Politici tak musí rozdělit a panovat, což činí se špatně skrývanou rozkoší. My samozřejmě víme, že čím je kdo větší, tím více zákazů musí respektovat. S náklaďákem aby se člověk raději vyhnul celému Rakousku a prakticky všechna větší města objížděl velkým obloukem, byť mnohdy není kudy. Podobně na tom začínají být i autobusy vezoucí turisty a hrana začíná zvonit už i osobním automobilům. A není to jen německá dieselmánie, na kterou si sami Němci zadělali svými softwarovými kouzly. Například takový Martin Bursík, který ve volbách rozhodným krokem kráčí od porážky k porážce, se vetřel do jakési Komise hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima. Nevím přesně, jestli něco takového potřebujeme, nicméně Bursík jako šéf tohoto nově vzniklého poradního orgánu již vyhlásil s arogancí sobě vlastní: „Pokud má teď Pražan automobil se spalovacím motorem, tak by měl být jeho poslední. Běžná auta budou muset z Prahy zmizet.“ Do roku 2050 má být Praha nejen bez uhlí, ale úplně bez uhlíku. Nikde jsem se nedočetl, jakou uhlíkovou stopu za sebou hodlá konkrétně zanechávat pan Bursík, zato velmi zřetelně vnímám jeho stopu solární a biopalivovou, kterou jsem nucen dotovat spolu s vámi ze svých daní již řadu let a ještě dlouho budu.
Ale došlo už i na menší až úplně nejmenší přemísťovací prostředky. Nejdříve to schytaly sagwaye, kterými dýchaviční turisté rozháněli pěšáky. Pak dokonce Praha 1 s velkou slávou v historickém centru přišroubovala značky zakazující vjezd cyklistům, aby je pak zcela beze slávy vzápětí zas odšroubovala. Nyní všechna velká města rozjíždí boj s koloběžkami. Těsno je pochopitelně i ve vzduchu. I když Greta z ideologických důvodů cestuje do Ameriky lodí, stále zbývají miliardy méně zodpovědných, kteří rádi použijí aeroplán i na kratší trasu. Do toho se začínají plést hračičkové se stále dostupnějšími drony. Není to tak dávno, co na několik dní ochromili letecký provoz v Londýně, není tedy divu, že přísné regulace jsou na spadnutí a mnohde již realitou. Musím se však přiznat, že nejvíc mě dostalo, že dusno začíná být už i na vodní hladině a zákaz vjezdu nebo spíš vplavby dostali nyní na Vltavě paddleboardisté. Jestli jste až dosud tak jako já nevěděli, co to je, vězte, že se jedná o populární vodní sport s prknem a pádlem, který v Praze zakázala Státní plavební správa od 1. srpna. Jsem moc zvědav, jak to dopadne, protože současný dopravní náměstek by naopak raději omezil velké lodě, neboť si myslí, že do měst patří lodičky, šlapadla a prkýnkáři, zatímco jeho předchůdce chtěl naopak zakázat všechny náklaďáky a zásobovat místo nich právě nákladními loděmi. Je vidět, že ani o prázdninách neutuchá bitva o společenské blaho a politici snad ani nejezdí na dovolenou.
Myslím, že podobným konfliktům se ale nevyhneme ani v zimě. Samozřejmě v případě, že globální oteplování nevyhraje nad naší ladovskou zimou a správci komunikací zůstanou věrni své dlouhodobě budované pověsti, že nic je nepřekvapí víc než sníh v zimě. Pak bude třeba přijmout opatření proti běžkařům, kteří nepochybně obsadí vzorně udržovaný úsek D1 na Vysočině a jemu podobné na komunikacích všeho druhu. Ovšem poněkud se obávám, že vzhledem k empatii, kterou naši politici vůči kamionové dopravě projevují, budou spíš než lyžaři, sáňkaři, bruslaři a další dovádějící volnočasoví aktivisté z dálnic a dalších podobných sportovišť vykázána nákladní vozidla.
